Řekla mi dcera jednoho večera…to když jsme spolu leželi v posteli po rozpravě před odchodem do snové říše. Máme dvě verze času společně tráveného před spaním, ze kterých si vybírá. První náleží příběhům z knížek na dobrou noc. Ta druhá věci prosté – leč nesmírně cenné pro bohatost chvíle nás obou – povídání si....
Koncem měsíce října ke mě přišla myšlenka. Přes knihu Oprawme se, kterou kdysi přinesla paní odnikud kolegovi do práce, který o ni vlastně nestál, tedy byla pro mě – jsem se dostal k vlastnostem vody. Knihy ke mě přicházejí a leckdy si jen ledabyle leží, nechají na sebe padat prach, aby se poté rozsvítily...
„Jestli chcete, můžeme Vás operovat už tuhle sobotu, Váš nález je vážný“. Hmmm…co je dnes za den? Čtvrtek je…operovat? za 2 dny? Ne, ne, ne…křičela moje duše tenounce, leč naléhavě! Co to sakra je? ! Rozum jen chladně analyzoval. Chtěl bych napsat že klidně, jenomže mlýnek…však víte. „Existuje i nějaké jiné, neinvazivní řešení?“ doptávám...
V tomto příběhu vás provedu zkušeností, jíž jsem si prošel. Byla hořkokyselá, trpká a plná bolu na těle i duši. Byla potřebná, byla objevná – plná ponaučení, moudrosti a osobního vítězství. Byla ukončením a začátkem. Každými dveřmi příběhu života, které zavřeme zároveň otevíráme nové a je jen na nás, jaký příběh bude ten příští…...
