Padání V tomto příběhu vás provedu zkušeností, jíž jsem si prošel. Byla hořkokyselá, trpká a plná bolu na těle i duši. Byla potřebná, byla objevná – plná ponaučení, moudrosti a osobního vítězství. Byla ukončením a začátkem. Každými dveřmi příběhu života, které zavřeme zároveň otevíráme nové a je jen na nás, jaký příběh bude ten příští… Před měsícem mi bylo 35 let Mám ženu a 1 dítě. Žijeme na předměstí menšího

Klíčová otázka „Jestli chcete, můžeme Vás operovat už tuhle sobotu, Váš nález je vážný“. Hmmm…co je dnes za den?  Čtvrtek je…operovat? za 2 dny?  Ne, ne, ne…křičela moje duše tenounce, leč naléhavě! Co to sakra je? ! Rozum jen chladně analyzoval. Chtěl bych napsat že klidně, jenomže mlýnek…však víte. „Existuje i nějaké jiné, neinvazivní řešení?“ doptávám se lékaře, jež je v režimu „budeme řezat“. „Těžko“, odpovídá jízlivě a pohnutě. Aha, takže jsem se dotkl jednoho velikého ega

Život ve štěstí Vybaven nástrojem – metodou, hnán touhou být zdravý a rovný na těle i duchu jsem se chopil nabídnuté šance. Můžu zobat prášky, po kterých je tělu všechno jedno, můžu docházet na injekce a kapačky, po kterých ještě víc. Můžu osud svých zad, svého těla a života vložit do rukou druhých. Můžu. Ale já s díky odmítám.  Chápu a vím, že se má všechno jinak Že prášek a kapačky tělu jen našeptají, že problém není, že mu s ním jen

Pevné boty a silný štít Je tomu více než rok, co jsem zveřejnil sérii článků o mém příběhu se zády. S niternou potřebou sdílet. S překvapením a údivem se na mne na základě přečtení článků, začali obracet lidé, kteří prochází podobnou etapou. Lidé, kterým můj příběh s dobrým koncem dodal na jejich cestě kuráž a naději. V této části příběhu se budu věnovat mému vnímání kvality a samotného prožívání života