Můj příběh

Díky nemoci překonané bez pomoci lékařů jsem nalezl cestu k životu ve štěstí. Miluji a žiji život v jeho pravé podobě. V prožitých příbězích o nezlomnosti lidské vůle a touze po poznání sebe sama, inspiruji a provázím druhé na jejich cestě k životu ve štěstí.

Říkají mi Jakub...a žiji život ve štěstí.

Dnes ráno, stejně jako včera a zítra, mezi otevřením prvního a druhého oka, na mé rty přitancoval úsměv. Protáhnu ještě v posteli ruce a nohy, znáte to. Procítím své tělo - silné, odpočaté, ve zdraví a se štěstím z toho, že můžu prožít další krásný den plný překvapení a nového střípku z príběhů života. S vědomím toho, že věci nemusím. S vděčností za to, že věci můžu - dělat, žít a prožívat. Svůj život si řídím já.

Jsem zdravý, vědomý a sebevědomý člověk, který se životem nezápasí, netápe a nehledá stále do kola jeho smysl. Žiji s radostí život ve štěstí.


Jenomže

Vždy jsem však nebýval takový. Příběh o cestě k mému vědomému životu ve štěstí začal před několika lety, kdy jednoho rána přišla z těla rána.


Rozsypaná záda

Rána z plískanic, kdy se za každým otevíraným okem skrývá jedna, pět či patnáct slz. To je fuk, kdo by se s tím počítal. Nevím, která strast byla úpornější. Zda neústupná bolest zad a teď už i nohy, nebo ten zatracený pocit marnosti z života bez cílů. Jaký má tohle všechno smysl? Nešlo to zaspat, ani kdybych chtěl.

Bolest zad přišla plíživě, po špičkách. Vlastně jsem ji nebral jako důležitou, jako poslíčka nesoucího dar depeše o problému. Ne. Byla to jenom další otrava a obtíž. Že už to není legrace mi došlo ve chvíli, kdy jsem nebyl schopen běžně fungovat. Ochromující, střílející a nekončící ataky bolesti a mrtvá noha hlásili jasný verdikt – takhle to dál nejde, něco je hodně špatně.

Špatný byl snímek mých zad z magnetické rezonance a důležitý neurolog..“Masivní výhřez meziobratlové ploténky na L5/S1, vážený! Je nutné to operovat co nejdříve, jiné řešení není. Buďte si vědom toho, že už nikdy nic nebude takové, jako dřív. NIC”. Když uslyšíte tohle, těžké je i jen polknout. Už vím co znamená rčení “V člověku by se jeden krve nedořezal”.

Takhle je to? Je mi 35 a už nic nebude jako dřív? Tak brzy? A lékař sdělující pro mne tolik závažný verdikt ani neví, že tam jsem. Studuje obrázky mé rozsypané páteře na monitoru..hmm. O mně beze mě. Jsem jen rodné číslo pro kód na pojišťovnu. Život není fér. A celý je to nějaký blbý.

Něco hluboko uvnitř mě prasklo, zlomilo se. Něco maličkého, co stále ještě svítilo, se však po prasknutí prodralo a hlasitě žádalo o vyslyšení. “Takhle přeci ne!”.


A jak dál?

Dnes již vím, jak silná a nezlomná vůle umí být. Je-li správně uchopena, má její nezlomnost moc napravit i rozsypanou páteř. Operaci jsem nepodstoupil, lékaři konstatovali, že jde o zázrak. Lyžuji, bruslím, cvičím jógu, skáču z letadla a v zimě lezu do rybníka a ano, nic už není jako dřív. Některá prohlášení v čase a kontextu získávají zcela jiný tvar.

Moje cesta k životu ve štěstí je lemována vícero příčkami a milníky. S otevřenou etapou tělesné indispozice přišlo také probuzení duchovní, během kterého jsem se seznámil se sebou samým při mém 7 dní trvajícím pobytu ve tmě. Hledání a nalézání samotné podstaty duchovního života a jeho zákonitostí.

Spatřil a pochopil jsem důležitost primárního nastavení každého z nás v ranném dětství. Krůček po krůčku jsem vyléčil své poraněné vnitřní dítě, dal mu pocítit náležitost a sebeúctu, sebedůvěru, jež po právu náleží každému z nás.

Bez bílé nemá černá váhu. Život duchovní je třeba skloubit s bytím ve hmotě, se životem. Seznal jsem, že je nesmírně důležité - ne jen vědět, ale také jednat a žít. Nalezl jsem rovnováhu mezi duchovním a materiálním životem.

Smysl života chápu v usilovné touze po pochopení sebe sama, v cestě odhalující nadání a talenty, osobní omezení a normy – naplňování osobního úkolu nynější inkarnace a života.

Smyslem života je poznat PRAVDU.

Poznal a uchopil jsem sílu myšlenky a mysli samotné. Také to, že život ve štěstí není výsadou vyvolených, patří všem.


Život ve štěstí náleží všem

 

Náhody nejsou

Svůj příběh a zkušenosti, jež jsem prožil a jimiž jsem prošel chci předávat dál. V mých příbězích jsem průvodcem a podporou Vám, jež jste se vydali cestou vnitřní obrody a transformace, všem Vám, kteří vedete boj s nemocí, či hledáte rovnováhu mezi duchovním a materiálním životem.

Říkají mi Jakub a jsem architektem života ve smíru. Inspiruji a provázím druhé na jejich cestě k životu ve štěstí.