Blog

Díky nemoci překonané bez prášků jsem nalezl cestu k životu ve štěstí. 

V prožitých příbězích předávám druhým svá poznání, vidění života a světa, aby díky tomu žili život ve štěstí a radosti.

Druhá řada osmého patra #1

„Dost že jsi se taky ukázal“ procedila máma jízlivě mezi rty. To je přesný. Tak to vždycky uměla. Vždy to řekla způsobem, že mě píchlo u srdce a ona to řekla právě tak a právě pro to, aby mi tak bylo. Vlastně takhle uštvala tátu. Nedala mu vydechnout, stála mu za zády a sledovala každej jeho krok. A on to věděl...

To nevymyslíš #3 – VÝBUŠKA

Býval jsem pechfógl Vzpomínky. Nejasné útvary z času, který pominul a není. Neurčité, neuchopitelné cosi, jež se v čase mění a přetváří, žije si svým vlastním životem. Jsou stejně beztvaré a podobných parametrů, jako sny. Ve své podstatě bez hranic a mantinelů. Jde o takový skrytý part ve hře s názvem život. Dá se do něj libovolně vstupovat a přehrávat z jiného úhlu pohledu. Vyzrálost a stupeň...

To nevymyslíš #2 – KŮŽE

Býval jsem pechfógl Další silnou témou, se kterou jsem se setkal více, než je běžné je kůže. Kůže a její střety s elementem ohně a vysoké teploty obecně. Miluji život v jeho rozsahu a proměnlivosti. Přijímám jej ve všech podobách všech útvarů. Těch zdánlivě hezkých a příjemných i na první pohled zásadně opačných. V čase mívají zejména ty druhořečené punc těch nejvíce hodnotných...

To nevymyslíš #1 – HLAVA

Býval jsem pechfógl Každou z předchozích etap mé cesty životem provázely úrazy. A nebyly to úrazy ledajaké. Nejvíce divné byly… Znáte takové ty filmové klasiky…které 5x srazil blesk a oni z toho vždy vyvázli bez úhony. A protože se bez většího úsilí prodrali etýdou na první pohled bolestivou, ba co víc – ne jedenkrát, mají v čase a odstupu všechny tyto jejich prožitky...

Vylez na svůj strom

Rád lezu na stromy Jako malý jsem trávil prázdniny a víkendy u dědy Štěpána. V lůnu beskydské přírody, odtržený od lidí, na samotě u lesa. Kousek od dědečkova stavení rostl strom. Tedy, byly a jsou jich tam tisíce, jak to les umí. Jen jeden byl můj. Dub plný spletitých šprušlí, záhybů a překvapení. Jednalo se o stromoví, které se v symbioze dralo vzhůru a ke slunci...

Proč dělat to, co máte rádi?

V době, kdy jsem chodil na základku, byl triangl pro nás všechny maličké triumfem hodin hudební výchovy. Už jen to slovo…TRIANGL- bylo magické. Jednoduchý nástroj – kovová tyčka rafinovaně naohýbaná do tvaru trojúhelníku. V genialitě jednoduchosti vnímám partituru z citu a taktu dokonalého načasování dvou až tří úderů do trianglu v rámci díla symfonie. Hudebka Hodiny hudební výchovy – HUDEBKA …...

Co dávají stromy? Prdí hadi? A jak to vidí děti?

Moje etapa života s dítětem – se statusem rodič, je nesmírně poučná. Stejně jako jakákoliv jiná dá se říct. Jenomže…no však víte. Ve vztahu ze dvou se kouzlem magie života zjeví nová bytost. Novostí vonící, čistá, připravená a natěšená na svůj příběh. Přichází mezi ideálně dva dospělé. To jsou lidé takoví, kteří už kus svého příběhu prožili a jsou...

Nic není problém, na vše je řešení. Zítra je taky den.

Jako malý jsem miloval čas trávený po boku mého dědy Štěpána. Bydlel na samotě, v samotném lůnu valašské přírody. Ve velikém domě ze zákoutí a koutů plných podivných, starých a zaprášených věcí. Zdánlivě nepotřebných, zapomenutých – v odpočinku. S posypem z pilin, hoblin a prachu. Protkaných pavučinami, které už nezajímaly pavouky ani mouchy. Vše bylo plné otazníků a odžitého dobrodružství. Byly to věci a kouty stejně...