Říkají mi Jakub. Svůj příběh a zkušenosti, jež jsem prožil a jimiž jsem prošel, předávám dál.

V prožitých příbězích sdílím s druhými svá poznání, vidění života a světa, aby díky tomu mohli číst mezi řádky...

Nejnovější články

Vylez na svůj strom

Rád lezu na stromy Jako malý jsem trávil prázdniny a víkendy u dědy Štěpána. V lůnu beskydské přírody, odtržený od lidí, na samotě u lesa. Kousek od dědečkova stavení rostl strom. Tedy, byly a jsou jich tam tisíce, jak to les umí. Jen jeden byl můj. Dub plný spletitých šprušlí, záhybů a překvapení. Jednalo se o stromoví, které se v symbioze dralo vzhůru a ke slunci společně, zdravě a pro

Proč dělat to, co máte rádi?

Triangl Vdobě, kdy jsem chodil na základku, byl triangl pro nás všechny maličké triumfem hodin hudební výchovy. Už jen to slovo…TRIANGL- bylo magické. Jednoduchý nástroj – kovová tyčka rafinovaně naohýbaná do tvaru trojúhelníku. V genialitě jednoduchosti vnímám partituru z citu a taktu dokonalého načasování dvou až tří úderů do trianglu v rámci díla symfonie. Hudebka Hodiny hudební výchovy – HUDEBKA … to byl houslový klíč a zápis do notové osnovy, který jsem

Co dávají stromy? Prdí hadi? A jak to vidí děti?

Status Rodič Moje etapa života s dítětem – se statusem rodič, je nesmírně poučná. Stejně jako jakákoliv jiná dá se říct. Jenomže…no však víte. Ve vztahu ze dvou se kouzlem magie života zjeví nová bytost. Novostí vonící, čistá, připravená a natěšená na svůj příběh. Přichází mezi ideálně dva dospělé. To jsou lidé takoví, kteří už kus svého příběhu prožili a jsou plni chuti prožité předávat a tím utvářet osobnost nové

Nic není problém, na vše je řešení. Zítra je taky den.

Unikátní ostrůvek Každý z nás si v srdci neseme svůj jedinečný, unikátní ostrůvek tkaný vřelými vzpomínkami, ke kterým je možné se vracet. Připomínat si a objevovat v nich po čase v hloubce skryté diamanty z prožitku. Jako malý jsem miloval čas trávený po boku mého dědy Štěpána. Bydlel na samotě, v samotném lůnu valašské přírody. Ve velikém domě ze zákoutí a koutů plných podivných, starých a zaprášených věcí. Zdánlivě nepotřebných, zapomenutých – v odpočinku. S posypem z pilin, hoblin a prachu. Protkaných pavučinami, které už nezajímaly

Jak jsem nešel na operaci – můj příběh s výhřezem L5/S1 – část 3. – život ve štěstí

Život ve štěstí Vybaven nástrojem – metodou, hnán touhou být zdravý a rovný na těle i duchu jsem se chopil nabídnuté šance. Můžu zobat prášky, po kterých je tělu všechno jedno, můžu docházet na injekce a kapačky, po kterých ještě víc. Můžu osud svých zad, svého těla a života vložit do rukou druhých. Můžu. Ale já s díky odmítám.  Chápu a vím, že se má všechno jinak Že prášek a kapačky tělu jen našeptají, že problém není, že mu s ním jen

Chodím bosky – rád

Zima bez ponožek Mám za sebou historicky první zimu, kterou jsem v životě absolvoval bez ponožek. Prenatální vývojové období z výčtu vyloučím, beztak jsem se narodil v listopadu. “No ty jsi zase na něco přišel.” A ano – je trendem dělat dnes z úplně obyčejných a přirozených věcí něco speciálního a neobvyklého. Nejspíš proto, že se to jednoduché, obyčejné a přirozené v lavině všech doporučení a studií všemožných institucí vytrácí.

Facebook

Facebooková skupina Zádaři

Soukromá, uzavřená skupina. Prostor, kde je možné sdílet svůj příběh, získat od druhých podporu i věcné a podnětné kroky.
Přidat se do skupiny

Kategorie