Je jaro Je jaro! Vše v přírodě se otevírá, rozhrnuje závoj domnělého spánku. Den přebírá opratě noci, více svitu napovídá a velí, probouzej se a hraj! Hraj si, jako malé dítě..roztancuj se, švitoř, prorůstej a dýchej, naber si z nekonečného ranku moci probuzení. V každém okamžiku je cítit tep a touha po změně, procitnutí a nespoutaná potřeba růstu. Každý den je malovaný jinou paletou, má jiný rozsah a tóninu, míru pokroku a úspěchu. Vše v radosti s neviditelným vedením vesele skáče a švitoří. Árie

Dcera slaví narozeniny S jarem se to má tak. Vždy, když o sobě dá vědět s rozhodnutím rozjet to se vší parádou a naplno, tak jak umí a všechny tím těší, připomene se mi histaminem a moje dcera Eliška slaví narozeniny. Vzpomínám na naše první setkání. Tedy na to s Eliškou. Viděl jsem jí prvně se nadechnout. Prvně zapět árii, kterou po několik dalších let svědomitě pilovala a bravurně s ní zachází i dnes, když si

Pevné boty a silný štít Zapsal jsem se na seminář nesoucí název Práce se sny. Mám moc rád semináře, kurzy a všelijaké přednášky. Rád si rozšiřuji obzory, či podnikám výpravy a putování svým vnitřním světem. Pro obrodu, údržbu, poznání a posun. Investici času a pozornosti, jež věnuji druhým na své cestě duchovního a osobního rozvoje, chápu jako tu nejlepší možnou – vzdorující času, stálou. Čím dále jsem, tím otevřenějším se

Jednou budeš dobrej děda… Řekla mi dcera jednoho večera…to když jsme spolu leželi v posteli po rozpravě před odchodem do snové říše. Máme dvě verze času společně tráveného před spaním, ze kterých si vybírá. První náleží příběhům z knížek na dobrou noc. Ta druhá věci prosté – leč nesmírně cenné pro bohatost chvíle nás obou – povídání si. Je to veliké štěstí prožívat každou z obou verzí. Tedy…budeme dnes číst,

Jsme tím, co jíme Koncem měsíce října ke mě přišla myšlenka. Přes knihu Oprawme se, kterou kdysi přinesla paní odnikud kolegovi do práce, který o ni vlastně nestál, tedy byla pro mě – jsem se dostal k vlastnostem vody. Knihy ke mě přicházejí a leckdy si jen ledabyle leží, nechají na sebe padat prach, aby se poté rozsvítily a tuhle trkly, tuhle popostrčily, byly nebetyčně důležité. Voda a vlastně vše,