Blog
Díky nemoci překonané bez prášků jsem nalezl cestu k životu ve štěstí.
V prožitých příbězích předávám druhým svá poznání, vidění života a světa, aby díky tomu žili život ve štěstí a radosti.
V době, kdy jsem chodil na základku, byl triangl pro nás všechny maličké triumfem hodin hudební výchovy. Už jen to slovo…TRIANGL- bylo magické. Jednoduchý nástroj – kovová tyčka rafinovaně naohýbaná do tvaru trojúhelníku. V genialitě jednoduchosti vnímám partituru z citu a taktu dokonalého načasování dvou až tří úderů do trianglu v rámci díla symfonie. Hudebka Hodiny hudební výchovy – HUDEBKA …...
Moje etapa života s dítětem – se statusem rodič, je nesmírně poučná. Stejně jako jakákoliv jiná dá se říct. Jenomže…no však víte. Ve vztahu ze dvou se kouzlem magie života zjeví nová bytost. Novostí vonící, čistá, připravená a natěšená na svůj příběh. Přichází mezi ideálně dva dospělé. To jsou lidé takoví, kteří už kus svého příběhu prožili a jsou...
Jako malý jsem miloval čas trávený po boku mého dědy Štěpána. Bydlel na samotě, v samotném lůnu valašské přírody. Ve velikém domě ze zákoutí a koutů plných podivných, starých a zaprášených věcí. Zdánlivě nepotřebných, zapomenutých – v odpočinku. S posypem z pilin, hoblin a prachu. Protkaných pavučinami, které už nezajímaly pavouky ani mouchy. Vše bylo plné otazníků a odžitého dobrodružství. Byly to věci a kouty stejně...
Vybaven nástrojem – metodou, hnán touhou být zdravý a rovný na těle i duchu jsem se chopil nabídnuté šance. Můžu zobat prášky, po kterých je tělu všechno jedno, můžu docházet na injekce a kapačky, po kterých ještě víc. Můžu osud svých zad, svého těla a života vložit do rukou druhých. Můžu. Ale já s díky odmítám. Chápu a vím, že se má všechno jinak Že prášek...
Mám za sebou historicky první zimu, kterou jsem v životě absolvoval bez ponožek. Prenatální vývojové období z výčtu vyloučím, beztak jsem se narodil v listopadu. “No ty jsi zase na něco přišel.” A ano – je trendem dělat dnes z úplně obyčejných a přirozených věcí něco speciálního a neobvyklého. Nejspíš proto, že se to jednoduché, obyčejné a přirozené v lavině všech doporučení a studií všemožných institucí vytrácí....
Je jaro! Vše v přírodě se otevírá, rozhrnuje závoj domnělého spánku. Den přebírá opratě noci, více svitu napovídá a velí, probouzej se a hraj! Hraj si, jako malé dítě..roztancuj se, švitoř, prorůstej a dýchej, naber si z nekonečného ranku moci probuzení. V každém okamžiku je cítit tep a touha po změně, procitnutí a nespoutaná potřeba růstu. Každý den je malovaný jinou paletou, má jiný...
S jarem se to má tak. Vždy, když o sobě dá vědět s rozhodnutím rozjet to se vší parádou a naplno, tak jak umí a všechny tím těší, připomene se mi histaminem a moje dcera Eliška slaví narozeniny. Vzpomínám na naše první setkání. Tedy na to s Eliškou. Viděl jsem jí prvně se nadechnout. Prvně zapět árii, kterou po několik dalších let svědomitě pilovala a bravurně...
Zapsal jsem se na seminář nesoucí název Práce se sny. Mám moc rád semináře, kurzy a všelijaké přednášky. Rád si rozšiřuji obzory, či podnikám výpravy a putování svým vnitřním světem. Pro obrodu, údržbu, poznání a posun. Investici času a pozornosti, jež věnuji druhým na své cestě duchovního a osobního rozvoje, chápu jako tu nejlepší možnou – vzdorující času, stálou. Čím...
