Pokus s vařenou rýží a emocemi

Jsme tím, co jíme

Koncem měsíce října ke mě přišla myšlenka. Přes knihu Oprawme se, kterou kdysi přinesla paní odnikud kolegovi do práce, který o ni vlastně nestál, tedy byla pro mě – jsem se dostal k vlastnostem vody. Knihy ke mě přicházejí a leckdy si jen ledabyle leží, nechají na sebe padat prach, aby se poté rozsvítily a tuhle trkly, tuhle popostrčily, byly nebetyčně důležité.

Voda a vlastně vše, co do těla jakkoliv přijímáme, ovlivňuje vše, čím tělo prochází a je, mysl, kterou hostí a duši, kterou nese. Jsme tím, co jíme. Vodu si upravuji šungitem, občas si dělám i její vodíkovou úpravu. Dostal jsem se k uvědomění, že vše ovlivňuje vše, rezonance k sobě přitahuje vše stejné, na stejné frekvenci – se stejnou vibrací. Ke mě přišla potřeba zrealizovat pokus, na který jsem narazil už v minulosti. Pokus s vařenou rýží a emocemi láska, ignorace a nenávist.

Uvařil jsem trochu rýže

Tu jsem rozdělil do 3 sklenic společně s trochou vody z vývaru. Sleduji životní čáru dcery, snažím se být ne vtíravým, ne diktujícím učitelem. Vlídně napovídám a v lásce jsem po boku. Lásku dávám, bez podmínek. Jsem upřímný, ne tvrdý, jsem zásadový ve smyslu návyků z dobra, ne trestající přešlapy. Naslouchající, otevírající náruč, hostící a bez míry dávající. Myšlenka ukázat té čisté duši sílu myšlenky samotné, mi přišla nesmírně důležitá pro její další šlépěje, pro sebe samého v nynější roli otce. Na každou ze skleniček jsem nalepil papírovou popisku. Na každou jednu dcera Eliška, proto že už vládne psaným slovem, napsala emoci, jíž jsme jí v mém záměru po měsíc krmili. Také moji ženu Lenku tento projekt nadchnul, v očekávání, pochybách a překvapení.

Po 30 dní jsme každý, jak jen měl potřebu, brali skleničku Láska a Nenávist do dlaní a dávali jim toho,čemu sami věříme, že v sobě láska i nenávist nese. Poslední ze tří sklenic hostila rýži a nápis Ignorace. Ta zůstala bez špetky naší pozornosti – napospas – bez nás a si. Roste vše, čemu dáváme pozornost. To, jaký náboj – emoci – všemu, čemu dáváme pozornost, roste úměrně síle proudu a náboji, jímž ji “obarvíme”. Zásadním je také víra, kterou té které emoci přiřazujeme, protože stejně pojmenovaná barva té které emoce je v chápání kohokoliv z nás jiná. Dána a udána vším tím, čím jsme si na pouti duše prošli a pro potřebu v cestě nynějšího života, pochopení lekce upravili, podle všech vadných koleček v soukolí podvědomí a našich nynějších úkolů.

Je zvláštní v sobě hledat a nacházet nenávist či lásku k rýži. Je zajímavé sledovat, kterak se k rýži vyvíjí vztah, kterak jiný přístup každý z nás má. Po měsíc jsme my tři lidé dávali pozornost myšlence a záměru, krmili jsme rýži naší energií obarvenou emocemi. Doslova tam byla s námi a my s ní. Interagovali jsme.

Po 30 dnech

Po měsíci jsem pokus ukončil, výsledky nafotil a skleničky i s obsahem ekologicky zlikvidoval. Po otevření sklenic se místností rozlinul specifický odér. Představte si lán tulipánů všech barev, jaké si jen dokážete představit. Sborově se houpou v lehkém vánku, v dáli lze tušit siluety zelených kopečků a nad tím vším si pomalu plachtí čáp, či volavka. Vzduch voní květy čarovně tak, že se usmíváte až se z toho točí hlava. Tak takhle ne! Bylo to peklo, smrdělo to jak bolavý prst. Jak moc a která víc, jsem zjistit nezvládnul. Dalo by se tím trestat a bylo třeba to dlouho větrat.

Jak pokus dopadnul?

Rýže Láska se zbarvila do jemné lososovo růžové barvy. Cítil jsem za ní příjemný, sálavě spokojený pocit. Ukotvený.

Nenávist byla roztříštěná, barva šedozelená , jakoby bláto. Z této rýže šel citelný proud energie chladu a znepokojení.

Ignorace byla jako čerstvě uvařená, nedotčená, téměř k servírování. Avšak působila chladně, nepřístupně a odmítavě.

Je to prosté, jako všechno

Je to naučné, jako všechno, možná jen víc vidět – pro přímočarost. Život samotný nám v každé chvíli dává stejný výstup, jako naše tři rýže. Co žiji, je tím, kým jsem. Důležité, to nejvíc důležité je žít jej s vědomím toho, že co dám, to se mi vrátí. Co zaseji, to sklidím. Být bdělým, s neutuchající vírou ve své sny, žít ve světle a lásce. Pro dobro všech a sebe. Vždyť sami jsme všemi. Pro mne zásadním poznáním tohoto pokusu je v praxi jasně zakusené vědomí toho, že realitu ovlivňujeme každý z nás a na nás všech je, jakou cestou se realita ubírá.

Když se vás, někdy v budoucnu, budou snažit emoce ovládnout a v afektu jim dáte prostor, myslete na to, co ta která dokázala s rýží.

Pěstujte lásku, vlídnost, pochopení a toleranci…ke všem a všemu.

Jakub Řezníček
Díky nemoci překonané bez pomoci lékařů jsem nalezl cestu k životu ve štěstí. Miluji a žiji život v jeho pravé podobě. Ve svých prožitých příbězích o nezlomnosti lidské vůle a touze po poznání sebe sama, inspiruji a provázím druhé na jejich cestě k životu ve štěstí. Můj příběh
Komentáře
  1. Dana Dostalíková napsal:

    Dobrý den,
    se dívám, že je to čerstvě založený web.. Přeju Vám, ať máte hodně čtenářů. Ten pokus s rýží je dost zajímavý. nenávist v podstatě neexistuje… neexistuje nic než láska…

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.