Je jaro! Vše v přírodě se otevírá, rozhrnuje závoj domnělého spánku. Den přebírá opratě noci, více svitu napovídá a velí, probouzej se a hraj! Hraj si, jako malé dítě..roztancuj se, švitoř, prorůstej a dýchej, naber si z nekonečného ranku moci probuzení. V každém okamžiku je cítit tep a touha po změně, procitnutí a nespoutaná potřeba růstu.
Každý den je malovaný jinou paletou, má jiný rozsah a tóninu, míru pokroku a úspěchu. Vše v radosti s neviditelným vedením vesele skáče a švitoří. Árie každé jedné bytosti se zapojuje do opusu všeho. Vše je nádherně složené ze střípků árií všech. Dokonalá symfonie vrcholného díla z probouzení a života v jeho nejpestřejším údobí.
Příroda je nebetyčně moudrá. Lépe napsat, že příroda je MOUDRÁ. Kdy kapitálky slova popisují v pravé podstatě pravou podstatu slova. Příroda je dokonale moudrá. Obsahuje jedinečnou a jedinečně čistou prapodstatu té nejčistěji tvořené energie, nezatížené paradigmaty. Vše je energie – hmota, emoce, myšlenky i sny.
Ti nejmoudřejší lidé moc nemluví
A mluví-li, vždy vědomě volí slova. Rozumí a chápou jejich dosah a přesah. Moudrost je nejlépe předávána příkladem. S moudrým stačí pobývat a být, moudrého stačí pozorovat. Je o poznání bohatší. My slované známe sílu a pravou podstatu slov. Hybnou silou všeho živého je touha po bohatství, neboť ve své čiré podstatě vyjadřuje elementární potřebu růstu a naplnění života. Boha-tství.
Všichni hrajeme hru každého z nás
Pro předchozí, rezolutní rozhodnutí každého z nás. Karty jsou rozdány. Náročnost lekcí, ve kterých jsme zkoušeni, si pro předchozí volby vybíráme sami. Tak to je. Bohatství každého z nás je ukryto v uchopení všech výzev, jejich zdolávání, zdolání a úhlu pohledu.
Mám rád večery se svojí ženou. Jsou plné sdílení, zpětné vazby a mouder. Každý, jak umí. Žena je zdravotní sestra. Pracuje na neurologii – JIP. Znamená to, že je andělem pro všechny z nás, kterým do jejich příběhu přichází mozková příhoda, epilepsie a veskrze vše, co se týká CNS – tedy centrálního nervového systému – a trablů těchto všech. Má můj veliký obdiv.
Jsem o všechny sdílené příběhy bohatší, pokornější a moudřejší…rád naslouchám moudrým. I ve zprostředkovaných prožitcích má moudrost místo.
Příběh o larvě a motýlovi
Jednomu z nedávných příběhů dominuje muž středního věku. Navštívil oddělení dva roky po protnutí své čáry života s tím místem. Přišel vzdát vděčnost. Tehdy to byl muž, který se po prodělané mozkové příhodě dostal do takzvaného locked-in stavu. Muž na samotném vrcholu životních sil, s rodinou čítající ženu a 2 děti.
Ze dne na den se z motýla, který se mávnutím křídel plynně přemisťuje z místa na místo a koná tak, jak jen chce – jak nám je dáno – přesunul do podoby larvy, která toho umí a může o poznání méně. Jeho příběh je o paralýze a spojení se světem prostřednictvím pouhého pohybu očí. Nad vším ostatním na svém těle ztratil moc, nemůže tělo ovládat. Vědomí je stálé, nezměněné, přítomné.
Je nesmírně bohatý, seč v těle pohybu nemohoucím. Po svém boku má bytost, ženu – která se vzdala svého profesního života a další kroky vyplnila těmi jeho. Je bohatý pro nepředstavitelnou touhu předat druhým vše, čím si prošel.
Ona – je bohatá pro hrdinu, se kterým má tu čest držet krok a utírat ty jeho trable, kterými nyní prochází. Je hrdinkou pro cestu, kterou si pro lásku k bližnímu zvolila. A oba jsou ve svém bohatství šťastni, protože ví a bytostně se dotýkají moudrosti.
Láska, touha a technologie
…vše ve své prazákladní potřebě vzdorovat a růst všech – všem v příběhu do linek přinesla možnost komunikovat. Ti nejbližší povolali povolané a povolaní umožnili muži komunikovat skrze oči a kameru.
Představuji si ten proud slz s prvním sděleným slovem. A s každým jedním dalším. Každé další bylo stejným prvním, jakým jsou každá první našich dětí…však si na to pamatujeme.
Duše má potřebu – a vůle a blízkost druhých a všeho ji vyplňuje. Prostřednictvím a pomocí technologií se muži dostalo zařízení, díky němuž může pohybem svých očí a technologie – tedy jakéhosi snímacího zařízení – komunikovat s okolím.
A co víc, sdílet svůj příběh. S touhou rozeznít opus své duše ve svém příběhu duší druhých. Píše…tak jak umí. Píše knihu o svém příběhu z utrpení, bolu a zázraku, jež mu druzí nesou do života z pohybů očí. Hrdina, který má můj absolutní obdiv a podporu. Smekám a čelem se dotýkám země.
A tak to je
Jsem nesmírně bohatý pro plnost prožitků jar. Miluji život v létě, jsem přirozeně nakloněný uhrančivému opouštění podzimu a mám veliký respekt pro všechny parametry zimy.
V moudrosti jara spatřuji sílu. Sílu vídat ve všem, co se odehrává a děje – to dobré. Také to, že je nezbytně nutné zbavit se v pravý čas všeho, co nám již neslouží. Napříč vším.
Bohatý jsme každý jeden z nás
Každý z nás tolik, kolik si dovolí. Tolik, na kolik si dovolí být bohatý. Bohatství se skrývá ve stavu smíření s tím co je a touze posunout stav tam, kde jej chci nalézat, pakliže tam nejsem.
Odpověz si, nakolik bohatý jsi člověk
Jsem šťastný / šťastná? / Ne? proč ne?
- Podívej se, rozhlédni se – co všechno máš?
- Koho kolem sebe máš?
- Děláš, to co chceš dělat?
- Jak se cítíš s tím, co právě teď máš?
- Nač myslíš, když se probudíš?
- Nač myslíš, když usínáš?
- Jaké jsou tvé cíle?
- Kam směřuješ a proč?
Máš-li moc se vyjadřovat a věci měnit tak, jak je po právu dostupné všem lidem, máš moc nesmírně nebetyčnou a jedinečnou! Výsadní!
Život je jen jeden, tedy jednej!
