Menu
Vzpomínky. Nejasné útvary z času, který pominul a není. Neurčité, neuchopitelné cosi, jež se v čase mění a přetváří, žije si svým vlastním životem. Jsou stejně beztvaré a podobných parametrů, jako sny. Ve své podstatě bez hranic a mantinelů. Jde o takový skrytý part ve hře s názvem život. Dá se do něj libovolně...
Další silnou témou, se kterou jsem se setkal více, než je běžné je kůže. Kůže a její střety s elementem ohně a vysoké teploty obecně. Miluji život v jeho rozsahu a proměnlivosti. Přijímám jej ve všech podobách všech útvarů. Těch zdánlivě hezkých a příjemných i na první pohled zásadně opačných. V čase mívají zejména...
Každou z předchozích etap mé cesty životem provázely úrazy. A nebyly to úrazy ledajaké. Nejvíce divné byly… Znáte takové ty filmové klasiky…které 5x srazil blesk a oni z toho vždy vyvázli bez úhony. A protože se bez většího úsilí prodrali etýdou na první pohled bolestivou, ba co víc – ne jedenkrát, mají v čase...
Jako malý jsem trávil prázdniny a víkendy u dědy Štěpána. V lůnu beskydské přírody, odtržený od lidí, na samotě u lesa. Kousek od dědečkova stavení rostl strom. Tedy, byly a jsou jich tam tisíce, jak to les umí. Jen jeden byl můj. Dub plný spletitých šprušlí, záhybů a překvapení. Jednalo se o stromoví, které...
Vdobě, kdy jsem chodil na základku, byl triangl pro nás všechny maličké triumfem hodin hudební výchovy. Už jen to slovo…TRIANGL- bylo magické. Jednoduchý nástroj – kovová tyčka rafinovaně naohýbaná do tvaru trojúhelníku. V genialitě jednoduchosti vnímám partituru z citu a taktu dokonalého načasování dvou až tří úderů do trianglu v rámci díla symfonie. Hudebka...
Unikátní ostrůvek Každý z nás si v srdci neseme svůj jedinečný, unikátní ostrůvek tkaný vřelými vzpomínkami, ke kterým je možné se vracet. Připomínat si a objevovat v nich po čase v hloubce skryté diamanty z prožitku. Jako malý jsem miloval čas trávený po boku mého dědy Štěpána. Bydlel na samotě, v samotném lůnu valašské...
Je jaro! Vše v přírodě se otevírá, rozhrnuje závoj domnělého spánku. Den přebírá opratě noci, více svitu napovídá a velí, probouzej se a hraj! Hraj si, jako malé dítě..roztancuj se, švitoř, prorůstej a dýchej, naber si z nekonečného ranku moci probuzení. V každém okamžiku je cítit tep a touha po změně, procitnutí a nespoutaná...
S jarem se to má tak. Vždy, když o sobě dá vědět s rozhodnutím rozjet to se vší parádou a naplno, tak jak umí a všechny tím těší, připomene se mi histaminem a moje dcera Eliška slaví narozeniny. Vzpomínám na naše první setkání. Tedy na to s Eliškou. Viděl jsem jí prvně se nadechnout....
Zapsal jsem se na seminář nesoucí název Práce se sny. Mám moc rád semináře, kurzy a všelijaké přednášky. Rád si rozšiřuji obzory, či podnikám výpravy a putování svým vnitřním světem. Pro obrodu, údržbu, poznání a posun. Investici času a pozornosti, jež věnuji druhým na své cestě duchovního a osobního rozvoje, chápu jako tu nejlepší...
Řekla mi dcera jednoho večera…to když jsme spolu leželi v posteli po rozpravě před odchodem do snové říše. Máme dvě verze času společně tráveného před spaním, ze kterých si vybírá. První náleží příběhům z knížek na dobrou noc. Ta druhá věci prosté – leč nesmírně cenné pro bohatost chvíle nás obou – povídání si....
