Práce se sny

Zapsal jsem se na seminář nesoucí název Práce se sny. Mám moc rád semináře, kurzy a všelijaké přednášky. Rád si rozšiřuji obzory, či podnikám výpravy a putování svým vnitřním světem. Pro obrodu, údržbu, poznání a posun. Investici času a pozornosti, jež věnuji druhým na své cestě duchovního a osobního rozvoje, chápu jako tu nejlepší možnou – vzdorující času, stálou.

Čím dále jsem, tím otevřenějším se stávám, bohatším pro poznanou moudrost. Pro její uchopení a pochopení vyrovnanějším, klidným a ve všech směrech naplněnějším – šťastnějším člověkem, bytostí. Také se touto cestou setkávám s nesmírně zajímavými lidmi a jejich inspirujícími, podnětnými, leckdy dechberoucími příběhy.  

Se životem nebojuji, nezápolím

V radosti z očekávání a překvapení uchopuji příchozí, bděle sleduji znamení, symboly a podněty, které mne ve vlídnosti vedou k cílům s jejich záměry. Vím, kam kráčím. S důvěrou nechávám stavbu cesty nejpovolanějším, v pohybu vše přijímám. Jedu na vlně. Je to veliká škola – s odstupem lze v těch subjektivně nejtěžších etapách vídat ty nejdůležitější zkoušky, které nás posunují dál a výš.

„Hele – Práce se sny, to by tě mohlo zajímat“

Řekla mi jeden večer žena, když jsme míjeli výlohu krámku s ezoterickými věcmi. „Dobrá, zajímá, díky“, odpověděl jsem a letáček si vyfotil. Druhý den jsem na patřičný účet zaslal peníze a rezervoval si tak své místo. S potěšením z další zkušenosti, která mne co nevidět čeká.

V mém nahlížení na prožité události nespatřuji rozdíl mezi bdělou realitou a snovým vesmírem. Oba aspekty se prolínají, doplňují a propojují. V určitém období jsem se věnoval lucidnímu snění. Je to nádherná disciplína. Miluji vědomé létání a absolutní tvořivou moc. V lucidním snu odpadá tvůrčí reakční čas, který má realita. Možnosti těchto snů však zažívám poskrovnu. Sním každou noc, sny si pamatuji, snadno vybavuji, těším se z nich.

Měj krásný sen

Máme doma takový krásný zvyk. Před spaním si mezi polibkem a přáním dobré noci přejeme také krásný sen. A když si jej někdo druhého dne ráno udrží, popovídá o něm druhému. Je hezké naslouchat ráno povídání 7mi letého človíčka o prožitcích, pod jejichž scénáře by se mohl v klidu podepsat ….. (doplňte si jméno a příjmení scénáristy kterého pro jeho schopnosti fakt uznáváte – Dietl, Jaroslav).

V noci ze včera na dnes se mi zdál sen, o který se na dalších řádcích podělím…nakolik jsem z něj rozpačitý. Byl v barvě, lehce zastřený obraz – jakoby protažený přes nějaký populární fotofiltr. V první části jsem se věnoval vnitřnímu boji se svým svědomím. Totiž – zlikvidoval jsem ženu. Tedy, věděl jsem, že to byla bytost podlá, nekalá a provinilá. Pro mne – altruistu a vegetariána tohle nebyl žádný argument! Ani to, že vypadala jako cosi mezi Žlababou a Fany Štubovou – vdovou po Ignáci Štubovi (dále už jen Fany). Tahle Fany manžela utloukla pánví. Pak byl ten fořt, varhaník a výčepní. Celkem čtyři vraždy, ale sadistický. Vedle Fany jsem babrák.

Blbě mi s tím bylo. Aby toho nebylo málo, zamotalo se to ještě víc, sakra. Po nejasné likvidaci v obrazech z minulosti jsem Fany naporcoval, nasáčkoval a zamrazil. Pro někoho, kdo se jmenuje Řezníček – žádný problém. Ehm. Nasáčkované to bylo fakt hezky. Dva roky jsem chodil po světě jako tělo bez duše. Stíhalo mne svědomí a strach z prozrazení, dále lapení a trestu. Kupodivu Fany nikdo nehledal.

Po dvou letech se rozehrála druhá část snu. Svědomí si dalo říct – čas zacelí i velmi hluboké rány – no některé, které měla Fany, nespraví ani čas. A já – já byl jako Jůra – veselý. V obsahu plného mrazáku jsem spatřil podnikatelskou šanci. Další část snu patřila mému rozjíždějícímu se podnikání, ve kterém jsem rozprodával balíčky. Hezky jeden po druhém – s grácií a potěšením. Vlastně jsem žil svůj sen. Pro oko nezúčastněného jsem nyní tím podlým a nekalým já. Ne v tomto snu. Nyní šlo o tragikomický kousek, jehož závěr patřil trumfu. To když jsem s řezníkem rozmlouval o posledním balíčku, ve kterém bylo chodidlo. Lamentoval, že je to tvrdý. Řezníček handloval s řezníkem. Kontroval jsem tím, že délka vaření a dijonská hořčice dokážou zázraky, fakt. Koupil.

A zase jsem u času, je mocný

Také spravedlivý – ten který byl vyměřený snu je u konce. Je to práce mít takové sny – práce se sny. Vemte si – co úsilí jednoho stojí jen to nasáčkovat.

O sen jsem se s dcerou nepodělil. Nemá ráda dijonskou hořčici. Výkladem jsem se nezabýval. Vystačím si s tím, že mi příběh – stejně jako jiné, ukázal, jak důležité je – se nevzdávat. Za každým mrakem je slunce.

Seminář o snech se nekoná

Přišel mi email s omluvou. Jasně, ok – domluvili jsme se na vrácení peněz za rezervaci. Jsem rád, že se holky podívaly, jak to vypadá na jiném účtu. Nevadí mi, že se kurzu nezúčastním. Já i lektor jistě máme být v čase semináře na jiném, patřičnějším místě, které ovlivní další kroky na dalších cestách všech dalších příběhů života mého, jejich, vašich.

Kdo ví…

Jakub Řezníček
Díky nemoci překonané bez pomoci lékařů jsem nalezl cestu k životu ve štěstí. Miluji a žiji život v jeho pravé podobě. Ve svých prožitých příbězích o nezlomnosti lidské vůle a touze po poznání sebe sama, inspiruji a provázím druhé na jejich cestě k životu ve štěstí. Můj příběh
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů