Co je to ten otužilec?

Jednou ze samolepek vycházející z mé nynější životní etapy a záliby je – OTUŽILEC. V radosti si porůznu lezu a nořím se do potoků, rybníků, jezer a zatopených lomů v době, kdy jejich hladinu nejlépe pokryje led. A nebo jen tehdy, kdy má chladná voda moc z těla elegantně a docela rychle vytáhnout teplo. Chlad je kámoš, upřímnej kámoš.

“Blázne, budeš nemocný!”.. říkají.

V těchto svých momentech zažívám osobní, absolutní stav tady a teď, užívám si lázně z blahodárných pocitů osvěžení a nekompromisního oživení každé jedné buňky těla. Dost často si v životě mysl utíká do svého dobrovolného křeččího kolotoče. Jistě jste to někdy zažili, viděli. 

Roztomilý, jindy velmi bystrý, obezřetný a bdělý hlodavec, je-li doma, je vybavený jménem – dejme tomu Kulička. Kulička spinká a Kulička si přijde pro pamlsek. “Páni, podívej! Kulička jen z hoven a hoblin postavila sochu Zdeňka Macury v životní velikosti, v jednodílných plavkách!” Dobře, to už je moc…tak snad jen..Kulička přiběhne na povel a Kulička panáčkuje! Kulička je roztomilá. 

Když si Kulička usmyslí (a dělá to nepochopitelně často a ráda), vleze si do divného mlýnku, ve kterém bez cíle a do úmoru běží jako vždy Váňou dobře vedený kůň Železník. A pak si běží, nevidoucí věcí, které se dějí kolem – utíká a zápolí s mlýnkem, který se stále točí…a nikam to nevede. Kulička zacyklená ve své nekončící, nesmyslné činnosti.

Lidská mysl

Lidská mysl má dost často stejné ambice, jako Kulička. Tento závod nemá vítězů, nemá vyústění, má jen závěr z vyčerpání. Je-li tomu jinak a Kulička se během tohoto procesu dobírá poznání, či osvícení, tímto se za svoji hrubou nevědomost hluboce omlouvám. Tedy… dost často si mysl utíká do svého dobrovolného křeččího kolotoče. Chlad je výbornou stopkou tohoto kolotoče. Není návěstím a není závorou…je to dokonale nekompromisní nástroj, který Kuličku/mysl, z mlýnku bez skrupulí shodí.

V ledové vodě mysl nemá prostor, utichá. Přichází nebetyčně cenný čas spojení sama sebe s tělem a sebou. Rozvinutý záměr a prostor doteku duše a těla. Čas jakoby mizí a hlavní housle hraje dech. Tělo sekunduje…druhé housle přizvučují a v árii prostoru z věcí, které dotváří scenérii, která jakoby se zastavila.

Je utkán opus, který tady a teď rozehrává symfonii bez strastí a bolů…v čiré radosti a štěstí z okamžiku samotného. Pro vědomí zastaveného mlýnku a síly v sebe sama. Vše ožívá a nabírá na intenzitě. Vše skryté se odhaluje, vše uzavřené se otevírá. Překonáváš svoje limity a pro jejich nynější absurdnost zbývá jen čistá plnost chvíle a štěstí z dosažení, z teď. Kulička nejen že neběží v kolotoči, kolotoč není.

Miluji život ve štěstí.

Z těchto světlých chvil diskomfortního počínání se stala moje záliba a ze záliby návyk. Nenosím ponožky a když to jen trochu jde, tak ani boty.

Z chvílí, kdy poté necítím některý prst na noze, či ruce, se staly vyhledáváné střípky z času posunování hranic míry toho, co mé tělo a mysl dokážou. Jsou to chvíle niterného spojení duše s tělem. Chápu a vím, jak dokonalým a moudrým nástrojem jsem obdařen. V každém píchnutí pak přijímám depeši těla a jsem s vděčností svolný ke každé opravě, či obrodě. 

Miluji chlad a děkuji diskomfortu, který přináší!

Oč jsem se samolepkou OTUŽILEC bohatší?

  • nečíhám kdy zima skončí, zima mne těší
  • zimu si užívám, i když se nedá bruslit či lyžovat
  • jsem zdravý, když přijde cosi jako rýma, trvá den či dva
  • překračuji své limity – když dokážu vlézt do ledu, dokážu všechno
  • nenosím ponožky – což oceňuje manželka – nemusí je prát
  • nenosím ponožky – což oceňuji pro mindset a důsledky, tedy – jednej a žij, jak cítíš – všem navzdory
  • chlad pro svoji energetickou náročnost udržuje tělo v rovnováze, pálí tuky – hubnu, kde je třeba
  • mnohem lépe snáším chlad a zimu
  • mnohem lépe snáším letní tropické teploty
  • jsem v niterném spojení s přírodou, se zdrojem
  • jsem nabitý, veselý, plný energie
  • žiji život ve štěstí

„Chladu zdar!“

Zaslechl jsem dnes ze břehu předtím, než jsem z vody ve veselí vylezl na souš. Tento pozdrav zvolal jiný otužilec. Mimo kolotoč, v krajině svého míru a na planetě svého aktuálního štěstí. Nás chladomilců je víc.

Stejně tak jako jiných dalších, kteří se probouzejí a hlásí se k jednotě z vystoupení ze zón komfortních. Ze všech paradigmat naučených bytí.

Pro vědomí, pro krásu z okamžiků, kdy Kulička v kolotoči spatří jen hloupý kolotoč a v dalších krocích si s uvědoměním nenastoupí, protože ví, že si dále už může zvolit jinak… pro jednoho pro chlad, pro jiného přemíra osobní nesvobody v jakékoliv formě…

Je jen na nás, kam si nastoupíme…

Jakub Řezníček
Díky nemoci překonané bez pomoci lékařů jsem nalezl cestu k životu ve štěstí. Miluji a žiji život v jeho pravé podobě. Ve svých prožitých příbězích o nezlomnosti lidské vůle a touze po poznání sebe sama, inspiruji a provázím druhé na jejich cestě k životu ve štěstí. Můj příběh
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů