S jarem se to má tak. Vždy, když o sobě dá vědět s rozhodnutím rozjet to se vší parádou a naplno, tak jak umí a všechny tím těší, připomene se mi histaminem a moje dcera Eliška slaví narozeniny.
Vzpomínám na naše první setkání.
Tedy na to s Eliškou. Viděl jsem jí prvně se nadechnout. Prvně zapět árii, kterou po několik dalších let svědomitě pilovala a bravurně s ní zachází i dnes, když si to emoce a situace žádá. Viděl jsem ji prvně otevřít oči. Sestra mi ten maličký uzlík se záměrem prožít si ten svůj příběh, vložila do rozechvělé náruče. Bytost, křehká, prťavá a zářící – tak jo, tak Ahoj, vítej!
Takhle malí lidé toho prý ještě moc nevidí..dobře pro ni i mne. Viděla by chlapíka s odřeným nosem a nateklýma očima – pro histamin a dojetí. To že jsem byl také bezbřeze šťastný, bezpečně vycítila. To my lidé umíme. Tehdy začal můj příběh o štěstí ze společné jízdy našich čar života. Rád si její 26 hodin trvající antrée připomínám nejméně jedenkrát do roka.
Hojnost
Děti mívají v roce několik vzácných období, kdy se hojnost vyšroubuje na pomyslné maximum. Kolem Vánoc je v bonusu zdroj hojnosti spojený s bytostí se superschopnostmi. Sleduji, jak se v čase pro vliv informací v očích dítěte formuje jeho identita. Nejprve si vystačila s označením Ježíšek. Později získal ucelenější obrysy…i když. Prťavé, spokojené a obletované miminko z jeslí ve chlévě se zvířaty jistě svádí každý den ne jeden zázrak. Jen…on se ten Ježíšek také dost často tváří o poznání hůř. To když je přibitý na křížku tady a tam. Do toho všeho ještě černá sodovka a západní kultura se svým Santou. Slušný mišmaš..každý rok se prodírá skrz otvory ventilaček, komínů a jiných štěrbin. Ale kdo by se tím zabýval.
Tím dalším top obdobím jsou narozeniny. Zdroje jsou jasnější a povaha oslav jiná. Já i moje žena bezpodmínečně milujeme svoji dceru. Narozeninová oslava je krásnou příležitostí pro vyjádření hloubky našeho citu. Roste to, čemu věnujeme pozornost. Pravidlo, které se v životě prolíná vším a týká se všeho.
V den narozeninové oslavy společně věnujeme pozornost člověku, kterého se týká a děláme vše pro to, aby si jej náležitě užil, prožil a vyšel z něj s vědomím, že je po právu cenný a pro plnost a upřímnost vztahů s blízkými také nesmírně bohatý.
Kamínky
Když byla dcera veliká natolik, aby udržela štětec a našla v sobě zalíbení v práci s hmotou, pustil jsem do života jednu ze svých vášní a radostí. Učiteli nám bývají i lidé maličcí. Na společných procházkách jsme venku sbírali kamínky, které jsme po umytí doma malovali akrylovými barvami. Dělali je šťastnějšími. Pro štěstí druhých jsme je – když se jich doma nakupilo – roznášeli na společných procházkách, tam, kde jsme je našli. Pro štěstí a radost těch, kteří je na svých toulkách najdou, uvidí a třeba si je pozvou domů. Věřím, že za každým jedním je příběh.
Jen malý krůček
Od kamínků byl jen maličký krůček k vyjádření vděčnosti spojené s narozeninovým dnem jedné malé holky. Vděčnosti za roli hosta, projevu jeho náležitosti, patřičnosti a vážnosti společně strávené chvíle. Začali jsme dělat medaile. Každý z hostů Eliščiny narozeninové oslavy dostal ihned po příchodu na krk medaili. Koupil jsem tvarovací hmotu, kterou jsme vyváleli. Z vyváleného cosi jsme vykrajovátky přivedli na svět tvar, tematicky spojený s číslovkou narozenin a nebo jen s veselím, radostí.
Elišce každý rok náleží medaile speciální – srdcová. Tyto tvary jsme pak nechali na vzduchu ztvrdnout. A pak už jen dali průchod potřebě se vyjádřit. Je zajímavé sledovat, kterak se technologie medailí rok od roku mění. Tak jako my, naše zájmy a tak jako vše. Každé z medailí náležela dírka a dírce sluší šňůrka – to proto, aby medaile mohla být medailí – tedy na krku visící, honosná a celistvá.
Z medailí se stal náš osobní, krásný zvyk. Krásné zvyky dělají život pestřejším a bohatším. Maličký člověk v sobě při tvorbě nechal rozehrát scénu z toho, kdo přijde a jak krásný den to bude. Jak mimořádně strávený čas čeká všechny, kterých se týká. Dítě se měsíc dopředu těší z toho co přijde, ne v lhostejnosti k těm, kteří přijdou.
Na etapy
Oslavu narozenin pro kapacitu našeho bytu vždy dělíme na etapy. První náleží babičkám a dědům, prababičce. Druhá tetám, strejdům, bratrancům a sestřenicím. Jazykem Elišky – oslava starých a mladých. K těmto dvěma s časem přibyla oslava s kamarády a spolužáky. Nakolik je ta s dospělými krásná a hojnosti plná, je ta s kamarády a spolužáky plná upřímnosti a stálé odvázanosti…party je party. Prosté.
Party s dětmi
Budu se věnovat party s dětmi, oslava starých a mladých se ještě peče.
Týden před termínem oslavy – party s dětmi jsem se Elišky ptal, kolik chce pozvánek. Kolik dětí na oslavě bude? Pět tati, možná šest. Ok, udělám nějaké navíc, některá se tuhle zatoulá a támhle roztrhne, však to znáte. “Tati, rozdala jsem všechny, přijde deset děcek”! Deset? Houhou, to dáme. Deset je dost, ale deset je super!
Medaile jsou hotové
Den před dnem D. Hezký čas. “Já se tak těším, byl to měsíc a pak týden a teď je to jen zítra a budu mít oslavu”!..zářila dcera. Společnými silami jsme dali dohromady seznam aktivit. Bylo to perfektní a jasný a my byli připraveni. A všechno to po chloupkách těla rezonovalo a hezké bylo, to jak to v očekávání maličké prostupovalo a ono chvění se prodíralo v síle očekávání.
Začátek oslavy byl předeslán a určen na 16 hodinu. To je nicotný a malý mantinel pro malého člověka. Proto už od 15 hodiny sledovala sdělnici času na LCD displayi trouby. “No jako, co když někdo přijde dřív?” seděla u hodin. Od 15:45 odčítala číslovky…15:46, 15:47..s další číslovkou se rozebzučel zvonek a s ním nastavení rodičů, příchod dětí. S každým jedním se maličký člověk se srdcem na dlani rozbíhal ke dveřím a příchozí vítal s medailí.
11 malých lidí, opravdu malých – dáte-li jim svoji důvěru a v tomto příběhu ji mají – vám dají pocítit úroveň své energie. Máme seznam aktivit a máme byt. Co nemáme, je ani jen možný scénář toho, co tyhle malé reaktory dokážou. Pro sílu, která vyvstává, nechávám zaktivovat svůj reaktor a své vnitřní dítě. A pak sekunduji spadené jahodě na koberec, vždyť co je na ní v této chvíli důležité? Rej a energie, pohyb a ryk, úsměvy a štěstí z okamžiku. Tohle je party!
Malí lidé běhají sem a tam a pro svoji čirou radost z okamžiku nevnímají všechna ta paradigmata a omezení, kterými je v čase dospělí oklešťují.
Aktivity
Seznam aktivit jsme s Eliškou v průběhu party upravili a byl právě tak dobrý, jak měl být. Vždy tomu tak je. S koncem party přišla společná potřeba udělat něco společného. S dětmi jsme vytvořili video. Pro každého jednoho to byla výzva postavit se před kameru. Není to vůbec snadné.
Zvládli to všichni. Každý jeden má můj velký obdiv. S každým jedním se po roce rád setkám a pro náš společný projekt se v perspektivě podělím o obdiv, který s časem na síle neupadá. Pro můj fokus vidění druhých udělali tihle malí nesmírně velikou věc. Pro jednu milovanou holku, která si na další narozeniny počká do doby, než tátovi něco napuchne na jeho hlavě, udělali pro její další směr cesty kus obrovitánské práce. Čas ukáže, já vím a díky.
A pak nás jeden po druhém opustili – i takový je život
S březnem tohoto roku jsem v hotelové chodbě své dceři řekl, že má veliké srdce. Odpověděla mi “Tati, já vím, každý mi to říká”. Však my to všichni moc dobře víme. Vím i já a ve svém poznání mile rád uchopuji poznané. Pro vědomí směřuji pozornost tam, kde je jí třeba. Tohle se žije dobře.
Buďte si!
Malujte na kameny, dělejte medajle, chcete-li skákejte a tancujte, zpívejte a máte-li potřebu, křičte! Rozezvučte reaktory! A ať se druzí třeba poserou. Cítíte-li, že někdo potřebuje obejmout, dejte mu Vašeho objetí a je-li někdo, koho máte rádi, řekněte mu o tom. Je to jednoduché. Nemusíte, můžete.
Nestůjte, konejte… konejte. Teď.
