Zapsal jsem se na seminář nesoucí název Práce se sny. Mám moc rád semináře, kurzy a všelijaké přednášky. Rád si rozšiřuji obzory, či podnikám výpravy a putování svým vnitřním světem. Pro obrodu, údržbu, poznání a posun. Investici času a pozornosti, jež věnuji druhým na své cestě duchovního a osobního rozvoje, chápu jako tu nejlepší možnou – vzdorující času, stálou.
Čím dále jsem, tím otevřenějším se stávám, bohatším pro poznanou moudrost. Pro její uchopení a pochopení vyrovnanějším, klidným a ve všech směrech naplněnějším – šťastnějším člověkem, bytostí. Také se touto cestou setkávám s nesmírně zajímavými lidmi a jejich inspirujícími, podnětnými, leckdy dechberoucími příběhy.
Se životem nezápolím, nebojuji
V radosti z očekávání a překvapení uchopuji příchozí, bděle sleduji znamení, symboly a podněty, které mne ve vlídnosti vedou k cílům s jejich záměry. Vím, kam kráčím. S důvěrou nechávám stavbu cesty nejpovolanějším, v pohybu vše přijímám. Jedu na vlně. Je to veliká škola – s odstupem lze v těch subjektivně nejtěžších etapách vídat ty nejdůležitější zkoušky, které nás posunují dál a výš.
„Hele – Práce se sny, to by tě mohlo zajímat“
Řekla mi jeden večer žena, když jsme míjeli výlohu krámku s ezoterickými věcmi. „Dobrá, zajímá, díky“, odpověděl jsem a letáček si vyfotil. Druhý den jsem na patřičný účet zaslal peníze a rezervoval si tak své místo. S potěšením z další zkušenosti, která mne co nevidět čeká.
V mém nahlížení na prožité události nespatřuji rozdíl mezi bdělou realitou a snovým vesmírem. Oba aspekty se prolínají, doplňují a propojují. V určitém období jsem se věnoval lucidnímu snění. Je to nádherná disciplína. Miluji vědomé létání a absolutní tvořivou moc. V lucidním snu odpadá tvůrčí reakční čas, který má realita. Možnosti těchto snů však zažívám poskrovnu. Sním každou noc, sny si pamatuji, snadno vybavuji, těším se z nich.
Měj krásný sen
Máme doma takový krásný zvyk. Před spaním si mezi polibkem a přáním dobré noci přejeme také krásný sen. A když si jej někdo druhého dne ráno udrží, popovídá o něm druhému. Je hezké naslouchat ráno povídání 7mi letého človíčka o prožitcích, pod jejichž scénáře by se mohl v klidu podepsat ….. (doplňte si jméno a příjmení scénáristy kterého pro jeho schopnosti fakt uznáváte – Dietl, Jaroslav).
V noci ze včera na dnes se mi zdál sen, o který se na dalších řádcích podělím…nakolik jsem z něj rozpačitý. Byl v barvě, lehce zastřený obraz – jakoby protažený přes nějaký populární fotofiltr. V první části jsem se věnoval vnitřnímu boji se svým svědomím. Totiž – zlikvidoval jsem ženu. Tedy, věděl jsem, že to byla bytost podlá, nekalá a provinilá. Pro mne – altruistu a vegetariána tohle nebyl žádný argument! Ani to, že vypadala jako cosi mezi Žlababou a Fany Štubovou – vdovou po Ignáci Štubovi (dále už jen Fany). Tahle Fany manžela utloukla pánví. Pak byl ten fořt, varhaník a výčepní. Celkem čtyři vraždy, ale sadistický. Vedle Fany jsem babrák.
Blbě mi s tím bylo. Aby toho nebylo málo, zamotalo se to ještě víc, sakra. Po nejasné likvidaci v obrazech z minulosti jsem Fany naporcoval, nasáčkoval a zamrazil. Pro někoho, kdo se jmenuje Řezníček – žádný problém. Ehm. Nasáčkované to bylo fakt hezky. Dva roky jsem chodil po světě jako tělo bez duše. Stíhalo mne svědomí a strach z prozrazení, dále lapení a trestu. Kupodivu Fany nikdo nehledal.
Po dvou letech se rozehrála druhá část snu. Svědomí si dalo říct – čas zacelí i velmi hluboké rány – no některé, které měla Fany, nespraví ani čas. A já – já byl jako Jůra – veselý. V obsahu plného mrazáku jsem spatřil podnikatelskou šanci. Další část snu patřila mému rozjíždějícímu se podnikání, ve kterém jsem rozprodával balíčky. Hezky jeden po druhém – s grácií a potěšením. Vlastně jsem žil svůj sen. Pro oko nezúčastněného jsem nyní tím podlým a nekalým já. Ne v tomto snu. Nyní šlo o tragikomický kousek, jehož závěr patřil trumfu. To když jsem s řezníkem rozmlouval o posledním balíčku, ve kterém bylo chodidlo. Lamentoval, že je to tvrdý. Řezníček handloval s řezníkem. Kontroval jsem tím, že délka vaření a dijonská hořčice dokážou zázraky, fakt. Koupil.
A zase jsem u času, je mocný
Také spravedlivý – ten který byl vyměřený snu je u konce. Je to práce mít takové sny – práce se sny. Vemte si – co úsilí jednoho stojí jen to nasáčkovat.
O sen jsem se s dcerou nepodělil. Nemá ráda dijonskou hořčici. Výkladem jsem se nezabýval. Vystačím si s tím, že mi příběh – stejně jako jiné, ukázal, jak důležité je – se nevzdávat. Za každým mrakem je slunce.
Seminář o snech se nekoná
Přišel mi email s omluvou. Jasně, ok – domluvili jsme se na vrácení peněz za rezervaci. Jsem rád, že se holky podívaly, jak to vypadá na jiném účtu. Nevadí mi, že se kurzu nezúčastním. Já i lektor jistě máme být v čase semináře na jiném, patřičnějším místě, které ovlivní další kroky na dalších cestách všech dalších příběhů života mého, jejich, vašich.
Kdo ví…
