Šuplíky ze vzpomínek

Čas od času otevírám šuplíky s relikviemi, které čas od času ukládám. Čas od času vstupuji do těchto archivů minulosti ze vzpomínek.

Každý máme ty své.

Do každé jedné je vetkán střípek z definujících prožitků, které si chceme uchovat. Maturitní stužka, fotka první lásky, milostné dopisy, mince přejeté vlakem, fotka druhé lásky, povolávací rozkaz, těhotenský test, fotka čtyřicáté páté lásky, pramínek vlasů našeho dítěte z jeho prvního stříhání, zub. Znáte to.

Tyhle upomínkové předměty jsou čarovné. Mají moc nás do prožité a často zapomenuté scény, etapy a životního údobí přenést. Nabízí možnost přivonět k esenci chvil minulých. Jen artefakt třeba – vezmete do ruky, přivoníte a… jste tam.

Stejně tak, jako vše v našem životě, i v šuplíku s relikviemi je třeba dělat čas od času inventuru. Věci, které nám už neslouží, s díky pouštět a opouštět.

Žádný šuplík není nafukovací.

S digitalizací vnímám i svůj hudební a zvukový archiv, jako takový virtuální šuplík se vzpomínkami. Při své včerejší jízdě zvukovou minulostí, jsem narazil na 3 roky starou nahrávku. V životě dospělého člověka jsou 3 roky v rámci celku jen takovým malým krůčkem. Pro některé zásadním, v rámci celé té jízdy však spíše všedním.

S dětmi se to má tak.

Etapy jsou střídány a přelévány, kontinuálně i s bouřlivou intenzitou. Co bylo před půl rokem faktem, stírá nově nabytý aspekt a parametr vlastnosti. A tak – coby rodič, jste bez ustání v úžasu z proměn, které se těm malým blízkým a nejbližším dějí. To, jak život chápeme a uchopujeme, je nosným a definujícím prvkem dalšího života našich dětí.

Užívám si rodičovství, je to veliký dar.

Každý jeho jeden den. S radostí a potěšením.

Nahrávka, kterou sdílím, mi otevřela tenhle můj šuplík ze vzpomínek. Trávil jsem s dcerou jeden z našich mnoha společných večerů. Seděl jsem tehdy u postele maličké a společně jsme postavili příběh. Skloubili a dali dohromady hru a loučení s prožitým dnem. Tehdy jsem si tohle čtvrthodinové tour společně chycenou fantazií nahrál do telefonu. Patrně proto, abych se o něj v této chvíli podělil.

Nejvíce pro to, abych na vás apeloval.

Užívejte si přítomnosti vašich dětí. Jsou to velicí učitelé, kteří jednoho dne s jistotou opustí své dětské role a pro své další kroky, také kulisy našeho života. Užívejte si tohoto času s láskou a radostí. Vědomě a nejlépe, jak dokážete.

Plňte si těmito okamžiky své šuplíky z budoucích vzpomínek.

Vědomě a naplno. Nic se nebude opakovat. Ať prožitek a budoucí vzpomínka tedy stojí za to.

Na cestě životem je třeba najít a držet si balanc.

Žít jej tady a teď. S pochopením přijímat vše, co přichází. A přijde-li chuť k návratu, vědomě si volit a užít tuhle naši cestu minulostí. Tohle lze hrát a ladit celý život :).

Jakub Řezníček
Díky nemoci překonané bez pomoci lékařů jsem nalezl cestu k životu ve štěstí. Miluji a žiji život v jeho pravé podobě. Ve svých prožitých příbězích o nezlomnosti lidské vůle a touze po poznání sebe sama, inspiruji a provázím druhé na jejich cestě k životu ve štěstí. Můj příběh
Komentáře