Koncem měsíce října ke mě přišla myšlenka. Přes knihu Oprawme se, kterou kdysi přinesla paní odnikud kolegovi do práce, který o ni vlastně nestál, tedy byla pro mě – jsem se dostal k vlastnostem vody. Knihy ke mě přicházejí a leckdy si jen ledabyle leží, nechají na sebe padat prach, aby se poté rozsvítily a tuhle trkly, tuhle popostrčily, byly nebetyčně důležité.
Voda a vlastně vše, co do těla jakkoliv přijímáme, ovlivňuje vše, čím tělo prochází a je, mysl, kterou hostí a duši, kterou nese. Jsme tím, co jíme. Vodu si upravuji šungitem, občas si dělám i její vodíkovou úpravu. Dostal jsem se k uvědomění, že vše ovlivňuje vše, rezonance k sobě přitahuje vše stejné, na stejné frekvenci – se stejnou vibrací. Ke mě přišla potřeba zrealizovat pokus, na který jsem narazil už v minulosti. Pokus s vařenou rýží a emocemi láska, ignorace a nenávist.
Uvařil jsem trochu rýže
Rýži jsem rozdělil do 3 sklenic společně s trochou vody z vývaru. Sleduji životní čáru dcery, snažím se být ne vtíravým, ne diktujícím učitelem. Vlídně napovídám a v lásce jsem po boku.
Lásku dávám, bez podmínek. Jsem upřímný, ne tvrdý, jsem zásadový ve smyslu návyků z dobra, ne trestající přešlapy. Naslouchající, otevírající náruč, hostící a bez míry dávající. Myšlenka ukázat té čisté duši sílu myšlenky samotné, mi přišla nesmírně důležitá pro její další šlépěje, pro sebe samého v nynější roli otce. Na každou ze skleniček jsem nalepil papírovou popisku. Na každou jednu dcera Eliška, proto že už vládne psaným slovem, napsala emoci, jíž jsme jí v mém záměru po měsíc krmili. Také moji ženu Lenku tento projekt nadchnul, v očekávání, pochybách a překvapení.
30 dní
Po 30 dní jsme každý, jak jen měl potřebu, brali skleničku Láska a Nenávist do dlaní a dávali jim toho,čemu sami věříme, že v sobě láska i nenávist nese. Poslední ze tří sklenic hostila rýži a nápis Ignorace. Ta zůstala bez špetky naší pozornosti – napospas – bez nás a si. Roste vše, čemu dáváme pozornost.
To, jaký náboj – emoci – všemu, čemu dáváme pozornost, roste úměrně síle proudu a náboji, jímž ji “obarvíme”. Zásadním je také víra, kterou té které emoci přiřazujeme, protože stejně pojmenovaná barva té které emoce je v chápání kohokoliv z nás jiná. Dána a udána vším tím, čím jsme si na pouti duše prošli a pro potřebu v cestě nynějšího života, pochopení lekce upravili, podle všech vadných koleček v soukolí podvědomí a našich nynějších úkolů.
Je zvláštní v sobě hledat a nacházet nenávist či lásku k rýži. Je zajímavé sledovat, kterak se k rýži vyvíjí vztah, kterak jiný přístup každý z nás má. Po měsíc jsme my tři lidé dávali pozornost myšlence a záměru, krmili jsme rýži naší energií obarvenou emocemi. Doslova tam byla s námi a my s ní. Interagovali jsme.
30 dní poté
Po měsíci jsem pokus ukončil, výsledky nafotil a skleničky i s obsahem ekologicky zlikvidoval. Po otevření sklenic se místností rozlinul specifický odér. Představte si lán tulipánů všech barev, jaké si jen dokážete představit. Sborově se houpou v lehkém vánku, v dáli lze tušit siluety zelených kopečků a nad tím vším si pomalu plachtí čáp, či volavka. Vzduch voní květy čarovně tak, že se usmíváte až se z toho točí hlava.
Tak takhle ne!
Bylo to peklo, smrdělo to jak bolavý prst. Jak moc a která víc, jsem zjistit nezvládnul. Dalo by se tím trestat a bylo třeba to dlouho větrat.
Resume - Láska
Rýže Láska se zbarvila do jemné lososovo růžové barvy. Cítil jsem za ní příjemný, sálavě spokojený pocit. Ukotvený.
Resume - Nenávist
Nenávist byla roztříštěná, barva šedozelená , jakoby bláto. Z této rýže šel citelný proud energie chladu a znepokojení.
Resume - Ignorace
Ignorace byla jako čerstvě uvařená, nedotčená, téměř k servírování. Avšak působila chladně, nepřístupně a odmítavě.
Prosté, jako vše veliké
Naučné, jako všechno, možná jen víc vidět – pro přímočarost. Život samotný nám v každé chvíli dává stejný výstup, jako naše tři rýže. Co žiji, je tím, kým jsem. Důležité, to nejvíc důležité je žít jej s vědomím toho, že co dám, to se mi vrátí.
Co zaseji, to sklidím.
Být bdělým, s neutuchající vírou ve své sny, žít ve světle a lásce. Pro dobro všech a sebe. Vždyť sami jsme všemi. Pro mne zásadním poznáním tohoto pokusu je v praxi jasně zakusené vědomí toho, že realitu ovlivňujeme každý z nás a na nás všech je, jakou cestou se realita ubírá.
Když se vás, někdy v budoucnu, budou snažit emoce ovládnout a v afektu jim dáte prostor, myslete na to, co ta která dokázala s rýží.
