Kategorie: Příběhy

To nevymyslíš #3 – VÝBUŠKA

Býval jsem pechfógl Vzpomínky. Nejasné útvary z času, který pominul a není. Neurčité, neuchopitelné cosi, jež se v čase mění a přetváří, žije si svým vlastním životem. Jsou stejně beztvaré a podobných parametrů, jako sny. Ve své podstatě bez hranic a mantinelů. Jde o takový skrytý part ve hře s názvem život. Dá se do něj libovolně vstupovat a přehrávat z jiného úhlu pohledu. Vyzrálost a stupeň...

To nevymyslíš #2 – KŮŽE

Býval jsem pechfógl Další silnou témou, se kterou jsem se setkal více, než je běžné je kůže. Kůže a její střety s elementem ohně a vysoké teploty obecně. Miluji život v jeho rozsahu a proměnlivosti. Přijímám jej ve všech podobách všech útvarů. Těch zdánlivě hezkých a příjemných i na první pohled zásadně opačných. V čase mívají zejména ty druhořečené punc těch nejvíce hodnotných...

Vylez na svůj strom

Rád lezu na stromy Jako malý jsem trávil prázdniny a víkendy u dědy Štěpána. V lůnu beskydské přírody, odtržený od lidí, na samotě u lesa. Kousek od dědečkova stavení rostl strom. Tedy, byly a jsou jich tam tisíce, jak to les umí. Jen jeden byl můj. Dub plný spletitých šprušlí, záhybů a překvapení. Jednalo se o stromoví, které se v symbioze dralo vzhůru a ke slunci...

Šuplíky ze vzpomínek

Čas od času otevírám šuplíky s relikviemi, které čas od času ukládám. Čas od času vstupuji do těchto archivů minulosti ze vzpomínek. Každý máme ty své. Do každé jedné je vetkán střípek z definujících prožitků, které si chceme uchovat. Maturitní stužka, fotka první lásky, milostné dopisy, mince přejeté vlakem, fotka druhé lásky, povolávací rozkaz, těhotenský test, fotka čtyřicáté...

Proč dělat to, co máte rádi?

V době, kdy jsem chodil na základku, byl triangl pro nás všechny maličké triumfem hodin hudební výchovy. Už jen to slovo…TRIANGL- bylo magické. Jednoduchý nástroj – kovová tyčka rafinovaně naohýbaná do tvaru trojúhelníku. V genialitě jednoduchosti vnímám partituru z citu a taktu dokonalého načasování dvou až tří úderů do trianglu v rámci díla symfonie. Hudebka Hodiny hudební výchovy – HUDEBKA …...

Nic není problém, na vše je řešení. Zítra je taky den.

Jako malý jsem miloval čas trávený po boku mého dědy Štěpána. Bydlel na samotě, v samotném lůnu valašské přírody. Ve velikém domě ze zákoutí a koutů plných podivných, starých a zaprášených věcí. Zdánlivě nepotřebných, zapomenutých – v odpočinku. S posypem z pilin, hoblin a prachu. Protkaných pavučinami, které už nezajímaly pavouky ani mouchy. Vše bylo plné otazníků a odžitého dobrodružství. Byly to věci a kouty stejně...

Co má jaro společného s bohatstvím

Je jaro! Vše v přírodě se otevírá, rozhrnuje závoj domnělého spánku. Den přebírá opratě noci, více svitu napovídá a velí, probouzej se a hraj! Hraj si, jako malé dítě..roztancuj se, švitoř, prorůstej a dýchej, naber si z nekonečného ranku moci probuzení. V každém okamžiku je cítit tep a touha po změně, procitnutí a nespoutaná potřeba růstu. Každý den je malovaný jinou paletou, má jiný...

Když holka slaví narozeniny

S jarem se to má tak. Vždy, když o sobě dá vědět s rozhodnutím rozjet to se vší parádou a naplno, tak jak umí a všechny tím těší, připomene se mi histaminem a moje dcera Eliška slaví narozeniny.  Vzpomínám na naše první setkání. Tedy na to s Eliškou. Viděl jsem jí prvně se nadechnout. Prvně zapět árii, kterou po několik dalších let svědomitě pilovala a bravurně...