Kategorie: Příběhy

Druhá řada osmého patra #1

„Dost že jsi se taky ukázal“ procedila máma jízlivě mezi rty. To je přesný. Tak to vždycky uměla. Vždy to řekla způsobem, že mě píchlo u srdce a ona to řekla právě tak a právě pro to, aby mi tak bylo. Vlastně takhle uštvala tátu. Nedala mu vydechnout, stála mu za zády a sledovala každej jeho krok. A on to věděl...

To nevymyslíš #3 – VÝBUŠKA

Býval jsem pechfógl Vzpomínky. Nejasné útvary z času, který pominul a není. Neurčité, neuchopitelné cosi, jež se v čase mění a přetváří, žije si svým vlastním životem. Jsou stejně beztvaré a podobných parametrů, jako sny. Ve své podstatě bez hranic a mantinelů. Jde o takový skrytý part ve hře s názvem život. Dá se do něj libovolně vstupovat a přehrávat z jiného úhlu pohledu. Vyzrálost a stupeň...

To nevymyslíš #2 – KŮŽE

Býval jsem pechfógl Další silnou témou, se kterou jsem se setkal více, než je běžné je kůže. Kůže a její střety s elementem ohně a vysoké teploty obecně. Miluji život v jeho rozsahu a proměnlivosti. Přijímám jej ve všech podobách všech útvarů. Těch zdánlivě hezkých a příjemných i na první pohled zásadně opačných. V čase mívají zejména ty druhořečené punc těch nejvíce hodnotných...

Vylez na svůj strom

Rád lezu na stromy Jako malý jsem trávil prázdniny a víkendy u dědy Štěpána. V lůnu beskydské přírody, odtržený od lidí, na samotě u lesa. Kousek od dědečkova stavení rostl strom. Tedy, byly a jsou jich tam tisíce, jak to les umí. Jen jeden byl můj. Dub plný spletitých šprušlí, záhybů a překvapení. Jednalo se o stromoví, které se v symbioze dralo vzhůru a ke slunci...

Proč dělat to, co máte rádi?

V době, kdy jsem chodil na základku, byl triangl pro nás všechny maličké triumfem hodin hudební výchovy. Už jen to slovo…TRIANGL- bylo magické. Jednoduchý nástroj – kovová tyčka rafinovaně naohýbaná do tvaru trojúhelníku. V genialitě jednoduchosti vnímám partituru z citu a taktu dokonalého načasování dvou až tří úderů do trianglu v rámci díla symfonie. Hudebka Hodiny hudební výchovy – HUDEBKA …...

Nic není problém, na vše je řešení. Zítra je taky den.

Každý z nás si v srdci neseme svůj jedinečný, unikátní ostrůvek tkaný vřelými vzpomínkami, ke kterým je možné se vracet. Připomínat si a objevovat v nich po čase v hloubce skryté diamanty z prožitku. Jako malý jsem miloval čas trávený po boku mého dědy Štěpána. Bydlel na samotě, v samotném lůnu valašské přírody. Ve velikém domě ze zákoutí a koutů plných podivných, starých a zaprášených věcí. Zdánlivě...

Co má jaro společného s bohatstvím

Je jaro! Vše v přírodě se otevírá, rozhrnuje závoj domnělého spánku. Den přebírá opratě noci, více svitu napovídá a velí, probouzej se a hraj! Hraj si, jako malé dítě..roztancuj se, švitoř, prorůstej a dýchej, naber si z nekonečného ranku moci probuzení. V každém okamžiku je cítit tep a touha po změně, procitnutí a nespoutaná potřeba růstu. Každý den je malovaný jinou paletou, má jiný...

Když holka slaví narozeniny

S jarem se to má tak. Vždy, když o sobě dá vědět s rozhodnutím rozjet to se vší parádou a naplno, tak jak umí a všechny tím těší, připomene se mi histaminem a moje dcera Eliška slaví narozeniny.  Vzpomínám na naše první setkání. Tedy na to s Eliškou. Viděl jsem jí prvně se nadechnout. Prvně zapět árii, kterou po několik dalších let svědomitě pilovala a bravurně...