Absolvovali jsme 290km dlouhou, 12 dní trvající Svatojakubskou pouť z Porta do Santiaga de Compostela.
Na této stránce sdílím střípky poznatků a prožitků z cesty, které jsem si zaznamenal.
V květnu roku 2025 jsme se s mou ženou Lenkou vydali na naši první Svatojakubskou pouť – z portugalského Porta do galicijského Santiaga de Compostela.
Dvanáct dní na cestě. Dvanáct dní, kdy se svět zúžil na těch pár opravdu důležitých věcí v batohu, na několik otlaků na chodidlech, na jeden cíl kdesi daleko před námi – a zároveň přímo tady, v každém kroku.
Camino nás naučilo, že cesta není něco, co má začátek a konec. Je to stav bytí. Přijetí. Přítomnost. Pokora. Denní rytmus v jednoduchosti – ráno vstát, zabalit si, jít. Někdy mlčky, jindy ve smíchu. Sdílet ticho i bolavé nohy.
Být spolu. Být sami. Být.
Dvanáct dní na cestě. Tělem Evropou, duší sám k sobě. Tato stránka je sbírkou mých deníkových zápisků, myšlenek, fotografií a praktických tipů z našeho Camina z Porta do Santiaga.
Věnováno všem poutníkům – těm na cestě i těm v životě.
Každý den na pouti nám odkryl něco jiného – o krajině, o lidech, ale hlavně o nás.
O tom, jak málo věcí ve skutečnosti potřebujeme.
O tom, co zůstane, když opadnou vrstvy komfortu.
O tom, že duše nepotřebuje odpovědi, ale přítomnost.
Na této stránce sdílím svou video reportáž a deníkové zápisky z jednotlivých etap – tak, jak přicházely. Někdy útržkovité, jindy plné slov, ale vždy opravdové.
Najdete tu i praktické postřehy – seznam věcí, které jsme nesli, doporučené aplikace, tipy na ubytování, jídlo, orientaci.
Pro někoho inspirace, pro jiného zrcadlo.
Camino je jako jakási starodávná nit, která spojuje všechny poutníky napříč staletími.
A tak – pokud v tobě, čtenáři, něco zarezonuje, pak snad i ty jsi poutníkem. Ať už právě vyrážíš, vzpomínáš… nebo teprve nasloucháš jemnému volání dálky, které tě jednou vytáhne na cestu.
Přeji Ti šťastnou cestu. Buen Camino!
Na tomto místě najdeš odpovědi na nejčastější otázky, které se kolem Svatojakubské pouti objevují. Pokud se chystáš na vlastní cestu nebo tě jen zajímá, co tahle pouť obnáší, můžeš zde najít praktické či inspirativních informace.
Každý poutník má svůj osobní důvod – někdo jde z víry, jiný kvůli dobrodružství, poznání sebe sama, nebo třeba kvůli ztrátě, uzdravení, hledání smyslu. Někoho volá příroda, jiného samota, ticho, fyzická výzva nebo možnost „vypnout“ od běžného života. Pouť nabízí prostor k zastavení, zpomalení a vnitřnímu přeladění. Ať už je motivace jakákoli, cesta má zvláštní sílu ukázat člověku to, co zrovna potřebuje vidět.
Protože je to víc než jen túra – je to zážitek na těle i na duši. Vede nádhernou krajinou, má tisíciletou historii, silný symbolický přesah a specifickou atmosféru. Lidé z celého světa sdílí cestu, zdraví se „Buen Camino“, vznikají nečekaná přátelství. V době zahlcení informacemi, stresem a výkonem dává pouť prostor zpomalit, odpojit se a být víc sám se sebou. Navíc je dobře značená, bezpečná a dostupná téměř pro každého – i to přispívá k její rostoucí oblibě.
Naší cestou bylo Camino Portugués, konkrétně jeho pobřežní varianta. Vyrazili jsme z Porta a po zhruba 290 kilometrech dorazili pěšky až do Santiaga de Compostela. Cesta vedla podél pobřeží, městy, vesničkami, vinicemi, lesy i silnicemi – pestrá a krásná trasa s duší.
Putovali jsme v květnu 2025. To období bylo pro nás ideální – počasí bývá mírné, příroda v plném květu a ještě nejsou takové davy jako v letních měsících. Občas sprchlo, ale nic dramatického – spíš to cestě přidalo na kouzlu.
Nešli jsme úplně „z gauče“, ale žádný systematický trénink jsme neměli. Jsme zvyklí a rádi chodíme. Měli jsme pár víkendových výletů a delších procházek, ale jinak jsme to vzali jako výzvu. Camino si člověka stejně „rozchodí“ během prvních dnů. A pak už to jde tak nějak samo. Jsme čtyřicátníci a cestu jsme zvládli bez puchýřů.
V průměru jsme nachodili kolem 24–25 km denně. Někdy to bylo méně, někdy víc – záleželo na terénu, ubytování a pocitech. Klíčové pro nás bylo naslouchat tělu a netlačit na výkon. V průběhu cesty jsme si upravovali jednotlivé etapy podle toho, jak jsme to cítili.
Každý den je jiný, a přesto má pouť svůj rytmus. Většina poutníků vstává brzy – často mezi 5. a 6. hodinou ranní. V tichu balí věci, snídá něco jednoduchého (jogurt, pečivo, káva) a kolem 7. vyráží na cestu.
Ranní kilometry jsou nejpříjemnější – chlad, prázdné stezky, zlatavé světlo. V průběhu dne se dělají krátké zastávky na kávu, odpočinek nebo jídlo.
Kolem poledne přichází horko, únava i otázky typu „jak daleko ještě?“ – to je fáze, kdy se ozývá tělo i mysl.
Do cíle etapy se dochází obvykle mezi 13:00–16:00, podle délky trasy a stylu chůze. Pak následuje sprcha, praní oblečení, odpočinek, nákup jídla a chvíle klidu. Večer bývá jednoduchý – večeře, sdílení, zápisky, spánek.
Camino den není o výkonu. Je o rytmu, návratu k jednoduchosti a napojení na vlastní tělo i krajinu. A právě v tom spočívá jeho síla.
Všechno, co jsme na 12 dní potřebovali. Každý měl zhruba 6.5kg vážící batoh. Základní výbava: oblečení na přepočet dvou dnů, pláštěnka, spacák, hygienické potřeby, lékárnička, nabíječky, doklady, poutnický pas (credencial), pár drobností na jídlo a voda. A hlavně – chuť jít. Po cestě se dá vše dokoupit, takže méně = více.
Vůbec. Domluvíme se anglicky, s tím si člověk vystačí. Portugalsky a španělsky jsme uměli jen pár základních frází. Stačí otevřenost, úsměv a ochota se domluvit. Někdy pomůžou i ruce a gesta. A navíc – na Caminu se dorozumíš srdcem – vím, zní to jako klišé fráze, ale…však uvidíš :).
Nemusíte. Camino je otevřené každému – ať už jdete z duchovního důvodu, kvůli přírodě, změně, uzdravení, dobrodružství nebo prostě jen „protože vás to volá“.
Někteří poutníci jsou věřící, jiní hledající, další nevěřící – na cestě to nehraje roli. Camino si najde způsob, jak promluvit ke každému po jeho cestě.
Ano, tzv. Compostelu získáš v Santiagu, pokud ujdeš minimálně 100 km pěšky nebo 200 km na kole a sbíráš razítka alespoň 2x denně. V poutnické kanceláři Ti bude po předložení tvého credenciálu vydáno potvrzení o úspěšném dokončení Tvé pouti.
Za nás cca 35–40 € na osobu a den – včetně ubytování, jídla a drobností. Spali jsme převážně v soukromém ubytování (20-25 € za jednoho), jídlo jsme měli kombinovaně – někdy restaurace (menú del peregrino), jindy supermarket nebo piknik.
Celkově jsme se do 1000 € za oba pohodlně vešli a měli jsme se náramně.
Tři videa, která zachycují naši poutní cestu z Porta do Santiaga tak, jak jsme ji prožili – bez přikrášlení, ale s otevřeným srdcem. Nejde o turistického průvodce, ale o autentický záznam atmosféry, emocí i každodenní reality na cestě. Kamera v ruce, batoh na zádech a vnitřní ticho mezi slovy
Zápisky, které jsem si psal během naší pouti do Santiaga. Každý večer jsem si zapsal vše, co nám cesta ukázala. Nejde o klasický cestopis. Jde o osobní záznamy mého vnímání, pocitů a vnitřních proměn, jak přicházely den za dnem.
Vykročení z pohodlí Ráno jsem se probudil velmi brzy. Tohle se mi děje už asi týden. Bez ohledu na to, kdy předešlý večer uléhám a usínám, vždy v cca 4:30hod. procitnu, nastartuje se systém mé mysli a do spánku už se mu ani trochu nechce. Jsou chvíle, kdy člověk bytostně cítí, že už nemůže...
Ranní ptáčata Otevírám oči, jak je u mne zvykem, zase někdy po 4. hodině ranní. Koukám se kolem sebe. Tak se mi to nezdá, jsem v Portu a dnes se začíná naše dobrodružství. Chvíli s sebou v posteli vrtím a budím tím Lenku, které to ani trochu nevadí. Dívám se jí do očí. „Už...
Dnes bude pršet Poutník jak je takový ten typ rebela, který se vykašle na úplně všechno, sbalí si svůj vetchý váček a odejde daleko a pryč proto, že to tak prostě cítí a pomoci si nemůže – navzdory všemu a všem. A taky je to starosvětsky takový ten typ askety – takže si nese...
Kouhout kokrhá ve 4:05 Procitám..pomalu otevírám oči. Probouzím se do kulisy z příšeří a tak mi je jasné, že zase velmi brzy. Dívám se na své hodinky, na kterých svítí 4:05. Zkontroluji ještě délku spánku, který jsem si v noci na dnes věnoval – 5 hodin a 38 minut. Taková bída, říkám si. Každý...
Nikdy nevíš, jaký další bonbón si vybereš Ráno proběhlo tradičně – v duchu Camino evergreenu. Procitl jsem ve 4:00 po šesti hodinách spánku. S otevřenýma očima tuším nový kousek našeho dobrodružství. Na této cestě je krásné, že člověk vůbec netuší, jakou povahu bude mít další okamžik a prožitek (vlastně se to dá vztáhnout na...
Celý albergue spí Klasické ráno – procitám ve 4:00 – spánek 6h17m. No co, na to už jsem si navyknul. Je mi jasné, že už nezaberu a také je mi jasné, že mě můj precizně vyladěný vylučovací aparát za 15 minut neúprosně odešle na toaletu. A taky že jo! Celý albergue spí, doslova si...
Konečně jsem se vyspal Ráno jsem již standardně rozlepil víčka ve 4:00, ale nevzal jsem do ruky telefon. Jen jsem se v polospánku tak trochu zombie stylem odšoural na toaletu a spal dál až do 7:00 hodin. V tomhle místě to šlo samo. Poprvé na našem dobrodružství jsem se pořádně vyspal. Poté proběhla již...
Precizně fungující aparát Dnes jsem si zase pospal. Je fascinující sledovat chytré, vlídné a korektní procesy těla, které interaguje s denním výdejem i obavami z toho, co další den přinese. Nyní – na cestě mnohem klidnější, nechávám jej dělat svoji práci a jsem vděčný, že mne tak nonšalantně a bezproblémově nese každým dnem. Každý...
Míchátko na kávu Rozepisovat se o délce další strávené noci už pozbývá smyslu. Spánek se ustaluje na osmi hodinách, tělo skvěle regeneruje, není kam spěchat. Je to stejné, jako když dítě nastoupí do vzdělávací instituce, kde neví, jak to tam chodí. Brzy vše poznává a nalézá si svůj ideálně pohodový rytmus. Snídáme na hotelovém...
Rolky a suchary Budíme se do deštivého rána. Máme zataženou venkovní žaluzii a v pokoji je tma, přesto slyším, jak na okno a okenní parapet bubnují kapky deště. Podle kadence to nebude žádný zahradní deštík. Předpověď počasí na dnešní den o dešti neříká vůbec nic, přesto vydatně prší a nevypadá to, že by mělo...
Přílet do Porta, první dojmy, lehká nervozita a radost z toho, že jsme konečně tady. Připravujeme se na začátek pouti.
Vyrazili jsme z Porta na naše Camino. První kroky, seznamování s místy i první úsměvy. Všechno je nové a čerstvé. Cítíme, že jdeme správně.
Putování nabírá tempo. Nohy trochu bolí, ale duše se tiší. Potkáváme první poutníky, přichází první hlubší rozhovory a ticho mezi námi.
Brzké vstávání, déšť a samota na cestě. Objevují se první bolesti i vzpomínky na domov. Setkání s dalšími poutníky přináší radost, češtinu i lehkost sdílení. Cesta se stává zkouškou těla i duše.
Další Camino den – plný stoupání, zvířecích kamarádů, příběhů s poutníky i osobního očistce. Putování nás vede z města do krajiny, z krajiny k moři, ze smíchu do ticha. A někde mezi tím vším voní pastel de nata a fouká vítr nových sil a poznání.
Dnešní den jsme překročili hranici – doslova i symbolicky. Z Portugalska jsme se přeplavili člunem do Španělska a s tím přišlo i přepnutí v rytmu cesty. Po včerejší tlačenici v albergue nás dnes čeká opuštěné pobřeží a dům, který je celý náš. Uvnitř nás i vně – klid, prostor a vděčnost.
Pozdější start, pohodové ráno v soukromí. První noc jsme opravdu vyspaní. Pokračujeme španělskou krajinou plnou svíček, kapliček a silného slunce. Dlouhý den bez stínu, závěrečná část na asfaltu úmorná. V Baioně odměna v podobě jídla, pivka na pláži (i s kulturní lekcí), večerní pohoda a kontakt s domovem. Den zakončen srdcem plným vděčnosti.
Z Baiony do Vigo – z ospalého rána do hlučné metropole. Den plný kontrastů, pozorování, únavy i přijetí. Nohy bolí, tělo mluví, duše vděčně naslouchá.
Loučíme se s Vigem a vydáváme se do Redondely – místa, kde se potkávají poutníci z pobřeží i vnitrozemí. Město střídá příroda a stezka nás opět učí přijímat bolest, výzvy i radost z lidské blízkosti. Večer zakončujeme se sklenkou vína před penzionem – unavení, a spokojení.
Putování z Redondely do Pontevedry se odehrává ve znamení deště, promočených stezek, ale i hlubších uvědomění. Nečekané setkání s hlučnými cyklisty, pády i příroda sama vedou k vnitřním reflexím. Závěr dne přináší teplo lidského kontaktu a klidné ubytování v centru města.
Ráno nás učí nereagovat hned na každý podnět. Cesta vede lesem i kolem vinic, potkáváme známé tváře a v závěru se odměňujeme koupelí v bazénu. Unavení, ale naplnění.
Poslední etapa před Santiagem. Přichází hluboký prožitek, který proměňuje celé Camino. Jsme unavení, ale šťastní – a vědomě se připravujeme na závěr pouti.
Finální den pouti do Santiaga. Bolest, ticho, síla i slzy. V posledních kilometrech přichází hluboké, vděčné doznění celé cesty. Došli jsme.
