Míchátko na kávu
Rozepisovat se o délce další strávené noci už pozbývá smyslu. Spánek se ustaluje na osmi hodinách, tělo skvěle regeneruje, není kam spěchat. Je to stejné, jako když dítě nastoupí do vzdělávací instituce, kde neví, jak to tam chodí. Brzy vše poznává a nalézá si svůj ideálně pohodový rytmus.
Snídáme na hotelovém pokoji v rámci našich možností. Máme pomerančový džus, dva muffiny z jednoho z předchozích dnů, bagetu a paštiku. Někde v Portugalsku jsem si prozíravě uschoval míchátko na kávu, které nám dnes ráno slouží jako provizorní nástroj pro nanášení paštiky na bagetu. Stolování máme nedůstojné. O stolování však nyní vůbec nejde.
Etapa z Viga do Redondely přináší mix městského pochodu, výživných stoupání a přívětivého setkání poutníků z celého světa. Mezi bolestí nohou, pozorováním slavností a popíjením vína se nenápadně odehrává to, co dělá poutní dny tak krásně lidskými – sdílení, jednoduchost a jemné radosti.
Zažili jste někdy dovolenou all inclusive? První den si člověk nadšeně servíruje ode všeho kousek, vše ochutnává a je opojený ze všech těch možností. Někdy kolem třetího dne už nemůže vidět párek ani míchaná vejce. No a někdy kolem sedmého dne už se těší domů, až si udělá smoothie a bude se cítit lehce.
Na této naší cestě v čase ztrácíme potřebu jakékoli větší přípravy snídaní, a tak bereme to, co je, tak, jak to je. Je třeba se ráno najíst a jít. A to je celé.
Díra se zvětšuje
Hotel opouštíme kolem osmé hodiny a noříme se do spícího Viga. Brzy si dáváme zastávku na ranní kávu v kavárně mimo Camino trasu. Poutníky zde asi příliš často nevídají – číšník i hosté si nás zkoumavě prohlížejí a přejí nám šťastnou cestu. Přestože je neděle, mají zde téměř všechny kavárny otevřeno, lidé jsou zvyklí na líné snídaně u kávy, pánové s novinami.
Nohy nás už od rána bolí od kotníků dolů. S tím se nedá nic dělat – prostě jdeš a časem se zahřejí, bolest ustoupí stranou. Cesta městem je dlouhá a odehrává se na betonových chodnících. Dostáváme se do průmyslové zóny při pobřeží a těmito kulisami kráčíme asi hodinu a půl. Poté se pozvolna loučíme s městem a stoupáme na přírodní stezku.
Babylon na cestě
Během této etapy se objevuje mnoho stoupání, u kterých se člověk notně zadýchá. Se stoupáními jsou úzce spjata i klesání, která jsou pro naše bolavé nohy mnohem větším oříškem. Výzvy jsou na cestě každý den, každé ráno, každou noc – a někdy i na každém kroku.
V půli cesty zastavujeme, abychom vyměnili ponožky a posvačili. Podle jazyků, jakými spolu poutníci hovoří, rozpoznáváme Francouze, Japonce, Poláky i Mexičany. Jsme zde všichni taková mezinárodní parta dobře naladěných lidí, se stejným cílem a mnoha příběhy.
Poutní uzel
Přes krásnou pasáž přírodou klesáme a vstupujeme do města Redondela, kde se spojují dvě hlavní portugalské trasy – pobřežní a vnitrozemní. Rázem je poutníků dvakrát tolik. V centru města právě probíhá slavnost, u které se na chvíli zastavujeme, vše pozorujeme a nasáváme atmosféru.
Přesunujeme se na místo dnešního ubytování – penzion Jumboli za městem Redondela. S radostí zjišťujeme, že dnes v noci zde s námi bude bydlet více Čechů. Po příchodu pereme oblečení a věšíme je na šňůry na dvoře, kde rychle schne.
Tip: Místní víno z oblasti Rías Baixas
Redondela leží v galicijské oblasti slavné pro svou odrůdu Albariño. V supermarketu nebo menším obchodě se suvenýry seženete lahev tohoto aromatického bílého vína za pár eur – ideální na večer před penzionem nebo jako dárek domů.
Když věším prádlo, přichází čtyři čeští poutníci, které zdravím česky a družně se představujeme. Čtyři nové obličeje se čtyřmi jmény jsou na mou poutí znavenou hlavu příliš. Pamatuji si pouze jméno pána – jmenuje se Ota. Záhy zjišťuji, že se Ota jmenuje Zdeněk – tento frapantní renonc by se v jiné situaci druhého mohl dotknout. Zde je vše k zasmání a člověka to s druhými druží.
Večer je větrný, ale slunečný, a tak si kupujeme místní víno z oblastí Rías Baixas, se kterým usedáme před penzion, popíjíme a užíváme si odpočinek. Pro únavu opět velmi brzy uléháme a plni dojmů usínáme. Den 8 končí…
