Šupky dupky
V hostelu (hostel Acola Rooms) jsme se skvěle vyspali. Dnešní noc jsem spal bezmála 9 hodin. Tělesné vyčerpání a potřeba regenerace jsou stále naléhavější, a tak si dovoluji spát víc a víc.
Ráno šupky dupky z hebké peřiny po ztuhlých nohách do sprchy, a pak klasická ranní rutina, po které následuje prostor pro snídani. Dnes ráno španělská bábovka (jemná a velmi sladká), pomeranč a káva z kávovaru.
Během snídaně mi na tykadla pozornosti zaťukala zpráva – pracovní e-mail, který si žádal bezodkladné vyřízení. Ihned jsem nastoupil na klasicky odžívaný scénář, který mi pro zodpovědnost nedaruje ani vteřinu. Zachytávám tento děj, zpomaluji a pozoruji vše, co se ve mně odehrává. Sleduji naléhavý monolog vnitřního hlasu, který mne nabádá, abych vše řešil – a to hned! Dobrá, vím o tobě a respektuji tvoji roli a nynější úkol, hlase, ale já teď snídám. Hlas utichá a já pokračuji ve snídani.
Desátý den pouti se nese ve znamení vnitřního zastavení, bolesti nohou a malých vítězství. Učit se naslouchat sobě i druhým, nejednat automaticky, ale vědomě… A na konci dne si dopřát koupel v bazénu jako symbol tělesného uvolnění a vděčnosti za další zvládnutou etapu.
Uvědomuji si, jak zásadní roli v mém životě hrají tento a jemu podobní vnitřní, osobní mentoři. Kdysi dávno jsem uvěřil tomu, že úkol ze strany autorit má tu nejvyšší prioritu a já jsem povinen vše řešit akutně a do zdárného konce. Nyní u kávy a bábovky mi tohle celé přijde absurdní a trpké. Loupu pomeranč, cítím se po dlouhém spánku svěží a dobře – pro tuhle nynější zvládnutou lekci.
Vyrážíme na dnešní etapu. Brzy se zařazujeme mezi skupinky dalších poutníků. Od samého zahájení kráčím se stálou bolestí nohou. Vlastně si občas v duchu říkám – pojď levá, pravá, a teď zase levá. Protože – cítit nohy tak jako nyní, nejdu dál ani krok a celý den v rekonvalescenci proležím. Bolest brzy ubírá na své naléhavosti a cesta se mění v zábavnou. Brzy se dostáváme na křižovatku cest.
Protože máme zakoupené letenky domů a jsme termínem limitováni, volíme klasickou trasu. Spirituální je o 2 dny delší. Kráčíme mezi vinicemi a po krásných lesních chodnících.
Zouvám boty
Kousek před Caldas de Reis zouvám boty, protože cítím, že jsem jen maličký kousek od puchýře. Nasazuji sandály a kráčím s nimi dále asi 2 km, ale pocitově je to ještě horší. A tak se zastavujeme znovu a měníme ponožky. Další naší zastávkou je bistro při cestě, kde se osvěžujeme a potkáváme Poláka z předchozího dne. Prohodíme pár česko-polských vět a pokračujeme.
Nohám se nechce, po vypitém pivku mnohem víc, ale vždy si dají říct. Každý den zde jsme jim za jejich neúnavnou službu nesmírně vděčni. Máme hlad, a tak se poohlížíme po restauraci. Poutnice, co cestou jako veverka loupe a pojídá slunečnicová semínka, nám doporučuje zastrčenou restauraci, a tak se necháváme vést.
Tip: Mapy.com – tichý spojenec
Doporučuji si před cestou stáhnout offline mapu Španělska a Portugalska – zabere pár set MB, ale ušetří hodiny bloudění. Osobně preferuji mapy.cz. Offline mapa není jen záloha, když vypadne signál. Je to tichý spojenec, který tě vede krajinou i chaosem města s přesností, jakou papírová mapa nikdy nenabídne. Před každou etapou jsem si z mapy.cz exportoval GPX soubor a tento nahrál do svých chytrých hodinke. Nemusel jsem pak telefon s mapou vůbec vytahovat.
Na Mapy.cz můžeš:
- sledovat trasu v reálném čase, včetně výškového profilu
- vyhledat supermarket, lékárnu, restauraci – i ty, co nejsou na Google Maps
- vidět, jak se klikatí řeka nebo pěšina, ještě než k ní dorazíš
- označovat místa jako oblíbená – třeba ubytování, které tě zaujme na další den
- přepínat mezi mapami, leteckým pohledem a turistickou vrstvou
- exportovat GPX soubor pro další užití (import do chytrých hodinek)
✨ A když se ztratíš i na Caminu, víš, že ztratit se neznamená zabloudit. Jen trochu odbočit, aby se ti znovu ukázala cesta.
Slovanská společnost
Jedná se o albergue, který má také restauraci. Objednáváme si obědové menu a k vedlejšímu stolu usedají dva starší poutníci. Jsou z Polska, dáváme se do řeči o kočkách. Chlapík si záhy žádá společnou fotku (stojí zejména o to, aby na ní byla Lenka). Česko-polské rozhovory jsou vždy rozmilé. Oba jazyky jsou si v mnohém podobné.
Během rozhovoru periferně zaslechneme také český jazyk, a to je na Caminu pro nás vždy impulzem k tomu, abychom na to reagovali a zapředli hovor. Manželský pár poutníků v našem věku. Dáváme si klasický smart talk, jenž obsahuje info o místu bydliště, termínu zahájení Camina a termínu jeho ukončení. Tahle sympatická dvojice zakončuje dnešní etapu v tomto albergue, nás však čeká asi ještě 5 km cesty. Tak buen camino, třeba na sebe ještě narazíme.
Nasyceni pokračujeme v líném tempu dál. Brzy se před námi otevírá město Caldas de Reis. Zde nalézáme supermarket a nakupujeme potraviny a vodu.
Večer u bazénu
Vyčerpáni z dnešní cesty a sluníčka docházíme až na motel. Na tomto místě je možné si nechat vyprat oblečení za poplatek. Toho využíváme a předáváme pokojské všechno naše unavené prádlo.
Protože svítí sluníčko a u motelu je bazén, vytahujeme plavky (na Caminu poprvé), koupeme se a relaxujeme na plážových lehátkách.
Najednou nohy nebolí a vše je jiné a pěkné. Taková rychlo dovolená s válecí tématikou ve Španělsku. Užíváme si relax a vstřebáváme další košatý den na naší cestě.
Díky, Camino…
